Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

colleen: Tak to jsme se sešly jen jednou Ale může to být klidně tím, že jsem ostuda ostuďáková a z těch zbylých čtyř jsem neviděla ani jeden. No, minimálně na Královu řeč bych se ale podívala ráda.
Díky za inspiraci