Dospělost - pro některé dar, pro jiné prokletí

28. červenec 2012 | 17.16 |

Ještě menší dodatek na vrh, pokud se bude zdát někomu článek až moc kritický, ale doufám, že ne tolik, abych tím někoho urazila.

Poslední dobou totiž o této problematice slyším dost často, narazím na články, které se tímto zabývají a především se mi do rukou dostávají knihy, které vyprávějí příběhy ze světa těchto žen.

Jako malá se těšila, na den, kdy bude moct konečně opustit zdi rodného domu a začít svobodně žít. Přesto ji však neunikla skutečnost, že oni žijí jinak, než většina světa. Že maminka, i přestože je dospělou ženou, jenž dokáže rozhodovat sama za sebe, musí se podřizovat manželovi. Mnohokrát se maminky vyptávala na to, proč tomu tak je. Copak nikdy nezažije okamžik, kdy bude trávit čas, tak jak chce ona, kdy konečně pozná kouzlo světa dospělých?

Během dní, kdy sledovala chování pánské části domácnosti k ženám, jí docházelo, že věk, kdy bude plnoletou, nebude tak ideální, jak si ho vysnila. Jakmile se začala vyptávat, na to, proč tomu tak je, dostalo se jí stejné odpovědi: "Poněvadž tak určil náš Bůh. Navíc, žena zde není od toho, aby si užívala, ale plnila povinnosti, jež jí byly uloženy za její hříchy."

Při této příležitosti, dostala poučení, že poté co dosáhne dospělosti, musí naplnit svůj úděl a stát se dobrou manželkou. Maminka jí několikrát důrazně zopakovala, že nikdy nesmí pošpinit čest rodiny. Pošpinit čest rodiny? Co to znamená? Když se opět zeptala, byla pokárána, že klade nevhodné otázky a místo vysvětlení, dostala knihu, kterou znala pod názvem Korán. Zároveň k nim přišla o mnoho let starší pani, která jí byla představena jako její učitelka a dáma, jenž jí všechno vysvětlí. Tím jejich rozhovor o dospělosti skončil.

Často ji napadaly myšlenky, co provedla natolik hrozného, že byla pořád kárána. Vždyť se jenom zeptala a teď si připadala, jako by dostala ledovou sprchu. Smutně došla k zabedněnému oknu, odkud téměř neviditelnou dírou hleděla ven na rušnou ulici. Již předtím si všimla, že život tam venku je jiný, než za těmito zdmi. A až teď si uvědomila, jak moc odlišný, a jak moc nedosažitelný je.

Dospělost je podle mě dar moci svobodně jednat sám za sebe. Nemuset se podřizovat žádným náboženským příkazům. Nikdo z nás si neuvědomuje, popřípadě nepřipouští, jaké má štěstí, že žije v teoreticky svobodné zemi. Mnozí z nás sice skuhrají, že musí dodržovat určitá pravidla, ale nedokážeme si představit, čím vším si musí projít ženy, které nemají jinou možnost, než se řídit zastaralými pravidly, která určuje jejich náboženství.

Neznají nic jiného, než to, co je jim celý život vnucováno. Když si vzpomenu na to, co všechno prožívají lidé, nejenom ženy jinde, říkám si, jaké jsem měla štěstí. Sice jsem jako malá skuhrala, že musím chodit spát v čas, jenž mi určí rodiče, musím dodržovat jejich pravidla, ale nedocházelo mi, jaké štěstí mám. A když jsem o něco starší, možná i moudřejší, říkám si díky bohu za to, že moji dospělost neovlivňují žádná náboženská pravidla, a také společenské nároky jsou mírné.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Dospělost - pro některé dar, pro jiné prokletí angel darkwood 04. 08. 2012 - 23:51
RE: Dospělost - pro některé dar, pro jiné prokletí tlapka 06. 08. 2012 - 22:45