Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

janka*: Dávej si pozor na souvětí, někde máš přebytečné čárky. A potom mě asi třikrát nebo kolikrát uhodilo do očí souvětí začínající na "Když..." ostatní slovní druhy, hned nato čárka a potom "... tak". Kdyby tohle viděla má třídní, zbláznila by se Takže na to si taky dávej pozor
No, jinak se mi to líbí, zajímavý prolog. Musím uznat, že v její mamince jsem poznala mou babičku Ach, jak živé
A pokud jde o pokračování, myslím, že první kapitolu vyhlížet určitě budu