Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

polgara: Nel-ly: Děkuju, opravím. Až teď, když jsi to napsala, tak mi to teprve došlo. To, co jsi napsala se příště pokusím omezit.
Moira: Mám, tomu jsem prostě neodolala O No ono je to možné, protože většinou píšu příběhu, které se odehrávají z pohledu šlechticů anebo dřív to byli elfové, a tak jsem si navykla psát...vznešeně. A už mi to nějak zůstalo, i když vím, že to ne všichni čtenáři skousnou.