Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

janka*: No vidíš, teď jsem tam neviděla v čárkách ani jednu chybu! Však jsi dobrá, po téhle stránce se mi tahle kapitola moc líbí
Ale po té druhé... olituju Jessicu? Bože, musí být psychicky neskutečně silná. Kdyby nebyla, vzdala by to hned po tom, co by ten násilnickej mamlas odešel. Páni, smekám. A přijít o prsty, no páni :O Chudák ženská :/