moira: našla jsem v kapitole "nesrovnalosti" (budeš si musel zvyknout, když můžu, tak ráda rýpu. ) - když si Evelyn prohlížela svou spící matku, chvalořečila její modré oči.
A taky mi nesedí, s jakým "klidem" to vše Jess bere. Přijde mi to nepřirozené. Pak je tu ta věc, která Jessiku dostala do kómatu - vážně by mě zajímalo, co za tím stojí. Jen jakýsi "šéf", který nemá rád čmuchaly? Dozví se to ještě Jess? A ještě pořád mi nesednul tvůj styl psaní. Netuším v čem to je, ale četlo se mi to... zvláštně. xP
Ale, jak jsem psala, nápad je vážně zajímavý a jsem zvědavá, jak to ještě rozvineš. x))
(PS: určitě piš dál a nenechej se mým komentářem znechutit. Píšu pravidelně recenze, už jedu tak napůl jako automat, a občas zapomenu napsat, že kapitola je dobrá. Navíc - sama píšu a strašně postrádám, když mi nikdo nepíše kritiku. Pochvala je fajn, ale k lepšímu výsledku člověka nedonutí. Doufám, že to nevadí. x))
polgara: Mně kritické komentáře nevadí. Právě naopak, protože se v nich často dozvím díky čtenářům věci, které mi uniknou. No lehce...sama si to vybrala, tak proto se s tím tak snadno smířila. Navíc pořád ještě úplně neví, co má od nového života očekávat a zatím vyčkává. Ano, dozvíš. Budou tam i úseky, kdy se bude vracet do svého "minulého" života se Sendorem. Ou, vidíš, to mi nedošlo. Ty oči opravím.
Nesedl? V čem konkrétně jestli ti nevadí, že se ptá. Moc děkuji za tvoje reakce u článků, potěšily a pomohly.
vivienne: Mám tuto povídku moc ráda, hlavně se mi líbí ten nápad (jak už jsem psala). Těším se co bude dál.