Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

maglaiz: Milá Polgarko, takovéhle povahy mne také štvou. Je mi líto toho, že prostě jsou lidi nepřejícní, ale co se s tím dá dělat? Těm, o kterých zde mluvíš a spíláš jim, těm tímhle oči neotevřeš. Oni budou muset sami dostat hezky po tlamičce, než si uvědomí, co to kecají za hlouposti. A je velice pravděpodobné, že minimálně polovině se ani po tom nerozsvítí v ciferníku.
Rozhodně bych se být tebou s tím netrápila. Na světě je spousta důležitějších věcí