Víkend na Kokořínsku a nad jeskyní Nedamy

20. říjen 2011 | 17.05 |

 Jedná se o článek z léta 2009, kdy jsme se s pár spolužáky domluvili a už se chystalo všechno potřebné na výlet. Fotografií se nastřádlo dost, máme jich přes 300, tak opět prosím o strpení O:-)

Tento výlet byl naplánovaný již minimálně od začátku června a všichni jsme doufali, že se ten nahoře nad námi slituje a budeme mít hezké počasí. Když jsem potom to sobotní ráno vstávala v šest hodin, obloha byla zatažená a překvapivě pršela. No perfektní, říkala jsem si, lepší už to být ani nemůže. Ale poté, co se vypršelo, bylo nádherně a tak akorát příjemně na dlouhou cestu, která nás čekala.

Vyjíždělo se v půl deváté z Nádraží Holešovice směr městečko Mšeno. Tou dobou se už začínalo vyjasňovat a obloha byla krásně modrá, tedy až na pár výjimek. Po hodině, kterou nám "zpříjemňovala" partička rozjívených malých skautek sme úspěšně dorazili na místo. I zde, v menším městečku jsme se stali zajímavou atrakcí. Ty pohledy některých občanů byly nezapomenutelné. Nuže, stačilo dokoupit pár zásob a vzhůru na cestu.

Převážnou většinu času nás vedla Božka, která celý výlet organizovala. Původně jsme chtěli jít, do jeskyně Mordloch, ale ta byla moc daleko, takže se šlo nakonec do jeskyně Nedamy. Cesta tam ubíhala rychle, bylo hodně zastávek na různých místech. Třeba skály Pokličky, Obří hlava, faraon a mnoho další.

Kokořínská krajina je nádherná, plná různých skal, nádherných lesů a jeden tam nabere spoustu energie.

Navíc ten úžasný vzduch taky udělá svoje. Božka nezklamala a opět fotila každý kámen a list, na který narazila. Já ji musela taky zneužívat, protože jeden foťák měla sestra v Itálii a druhý maminka nedá z ruky. Proto jsem Božce buď říkala co má a nemá vyfotit, anebo jsem jí tu kouzelnou krabičku sebrala a fotila sama. Lezlo se i na nějaké ty dosažitelné skály, kde jsme již tradičně zkoumali všechno, co se dalo.

Když pak naše partička dorazila pod hrad Kokořín, dali jsme si delší přestávku, v restauraci Pobuda, kde mají výborně horké maliny či tradiční hovězí vývar. Ale i další pochoutky, které nás lákaly k tomu, abychom snědli víc, než je zdrávo. Zde nás opustila Martina se svým přítelem, kteří museli bohužel domů.

Výšlap na Kokořín probíhal opět zajímavě. Buď se může jít po přírodních schodech, které vedou do dost strmého kopce, anebo normálně po silnici, což některým může vadit. Nakonec vyhrála silnice. Schody totiž vypadaly dost nebezpečně. Na Kokoříně se šli někteří podívat dovnitř a jiní obcházeli to, za co se nemuselo platit. Osobně mě zaujal malý obchůdek, kde se dají zakoupit lístky na prohlídku, ale i různé blbůstky včetně tradičních přívěsků. Když se oči pokochaly, šlo se dolů. Tentokrát po schodech.

Dole jsme hledali, kudy že se půjde do té jeskyně Nedamy, jež by teoreticky měla být kousek od Kokořína a ještě blíže k silnici. Nejdříve to vypadalo, že vůbec nedojdeme, protože jsme špatně odbočili a šli zbytečný kus cesty navíc. Nakonec všechno dobře dopadlo a my našli zelenou značku, jež se schovávala o kus dále. Opět stoupání do kopečka a občasné sténání některých jedinců na to, kdy že už to tam budeme.

Po zdlouhavém, ale přeci jenom úspěšném nalezení jeskyně sme si ji prohlédli a zjistili, že v ní budeme spát jenom v tom případě, že se v noci strhne průtrž mračen. Vůdce výpravy číslo dvě našel příjemné místo nad jeskyní, kde už kempoval někdo před námi a po dohodě s ostatními se šlo tam. Příprava táboru a ohniště probíhala taktéž zajímavě. Než se nanosilo dříví, rozhodlo se, kdo kde bude spát, rozdělal oheň a oblezlo okolí, uplynul nějaký ten čas a byl večer.

Během nočního povídání, opékání buřtů a konzumování instantních polévek, různých historek z naší minulosti, vyprávění vtipů a taky rozdělování hlídek, které v závěru bylo stejně k ničemu. Nuže, když už na všechny začala doléhat únava celodenního putování a na některé jedince i alkohol, tak se šlo spát. Spaní pod noční oblohu, na níž, můžete pozorovat hvězdy a nádherný měsíc, který nám spaní zpříjemňoval je nezapomenutelný zážitek. Taky jsme několikrát slyšeli zahoukání sovy, jež nocovala někde blízko nás. V tom tichu člověk vnímal i běžné zvuky nočního lesa.

Skoro celou noc jsem nespala, a když už se tak stalo, převalovala jsem se z boku na bok, protože na té zemi, byť vyčištěné od všeho smetí se nespalo zrovna pohodlně. První hlídka se nejdřív snažila udržet při životě povídáním, opékáním buřtu a různými hrami. Nakonec i ona podlehla vábení spánku a až ve dvě hodiny se vzbudil Honza, který se je snažil probudit, ale marně. Pokud si dobře pamatuji, tak pak vzbudil zbývající členy výpravy a většina zůstala vzhůru celou noc.

Ráno, kolem půl desáté se začal balit tábor, uklízet ohniště a nechali jsme tam větve na pečení buřtů pro další nocležníky. Poté nastalo shánění nejbližšího autobusu, jenž by nás dostal do Prahy. Takže na Honza číslo dvě zbylo, volání někomu, kdo má po ruce internet. Nakonec jsme se museli během dvou hodin dostat zpátky do Mšena a odtud vlakem do Mělníka, z něhož jsme jeli pár stanic do Všetat a z těch už dalším vlakem hurá do Prahy. Díky tomu, že jsme jeli jako skupina, nebyly lístky na vlak a autobus tak drahé. Tedy, když nepočítám ten, s kterým jsme přijeli do Mšena, ten stál 70 Kč. Postupně se začali členové výpravy odpojovat a na Hlavním nádraží jsme se rozešli úplně. Nakonec přidávám pár fotografií z výletu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře