Ellis Petersová je ve skutečnosti pseudonym a autorčino pravé jméno je Edith Pargeterová. Ellis pochází z Británie a má na svém kontě více než sedmdesát knih. Překládala také známá díla z češtiny a věnovala se psaní detektivek. Slávy se dočkala v 60. letech třemi historickými prózami odehrávajícími se v Anglii 13. století. Jde o romány Nebeský strom, Zelená ratolest a Šarlatové zrnko.

Skutečného úspěchu se dočkala až v okamžiku, kdy vydala svůj první příběh s postavou bratra Cadfaela, právě on patří mezi její nejpovedenější postavy. Těchto dvacet detektivních románů se odehrává v městečku Shrewsbury a napsala je během 17 let nepřetržité literární tvorby. Právě studie historie tohoto města ji inspirovala k napsání jejich nejúspěšnějších příběhů. Příběhy se překládaly do mnoha jazyků. Ellis umřela v 82 letech v roce 1995, tedy v době kdy začínala psát 21 příběh o Cadfaelovi, jenž zůstal nedokončený.

Její detektivní příběhy se dočkaly i filmového vydání v podobě seriálu, kde si postavu bratra Cadfaela zahrál sir Derek Jacobi. Všech dvacet příběhů vydalo nakladatelství Mladá fronta. Tento šestý díl jsem objevila v levných knihách a doufám, že časem postupně seženu i ty ostatní. Zatím mám pouze 16 příběh. Nuže, ale co jsem ještě chtěla napsat. V nedávné době spatřil světlo světa životopis této autorky, který napsala Margaret Lewisová a je znám pod názvem Edith Pargeterová: Ellis Petersová.

 informace čerpány z obalu knihy

Jak už jsme zmiňovala, jedná se o šestý příběh, jenž se opět vrací do Shrewsbury, tentokráte v blízkosti místa, kde nalézají úkryt malomocní. Právě poblíž nemocnice by se měla odehrát předem dohodnutá svatba, kdy si významný šlechtic Huon de Domville, osmnáctiletou dědičku rozlehlých panství. Oba novomanželé přijíždějí postupně. První se dostaví šedesátiletý šlechtic, který na obyvatele moc nezapůsobí díky svému arogantnímu a povýšenému chování.

Se značně větším nadšením očekávají příjezd mladé nevěsty, která působí mnohem lidštěji, ale vypadá jako tvor, jehož zbavili všech práv na vlastní život. Po jejím boku jedou její opatrovníci, kteří jí hlídají na každém kroku. Všemu přihlíží i bratr Cadfael, jenž dívku lituje, ale nemůže nic udělat. Tedy až do okamžiku, kdy se s dívkou seznámí blíže v okamžiku, kdy má dostaveníčko v jeho bylinkové zahradě se svým vyvoleným. Právě Cadfael je zachrání před odhalením a její teta Agnes, může udělat jenom to, že dívku odvede do "bezpečí".

Před svatbou se stane mnoho událostí, které strhnou lavinu. Kupříkladu obvinění Joscelina Lucyho z krádeže šperku, jež chtěl budoucí manžel věnovat své nevěstě, následný útěk obviněného a co je horší, následná vražda Domvilla večer před svatbou. Z té je znovu obviněn mladík, který se ukrývá neznámo kde a jako jediný, měl mnoho důvodů pro vraždu.

Ala najdou se lidé, kteří v jeho nevinu nevěří a snaží se mu všemožně pomáhat. Joscelin se mezitím ukrývá na místě, kam by se žádný zdravý člověk neodvážil. Mezi malomocnými. A na bratrovi Cadfaelovi je, aby co nejdříve odhalil pravého vraha.

Čtení téhle knížky jsem dlouho odkládala, nakonec jsem však byla mile překvapena, jak dokáže autorka vtáhnout do děje. Seznamujeme se s místy, které jsou pro nás už dávno minulostí, ale také lidmi, kteří žili ve vzdálené době a bojovali o právo na šťastný život. Je zde krásně popsán vztah, kteří mezi sebou malomocní měli a i to, jakým způsobem o ně bylo pečováno.

Každá postava vyskytující se v příběhu, byť se vyprávěním jenom mihne, má skvěle propracovaný charakter a jenom tak na ni nezapomenete. Přišlo mi, že autorka si zde trochu církev idealizovala, i když některé postavy sloužící církvi možná psala podle lidí, jež znala ve skutečnosti.

Zároveň ani na okamžik nenechá čtenáře na pochybách, že je královnou ve svém oboru. Až do poslední chvíle nemáte nejmenší tušení, kdo že je tím skutečným vrahem a všechny dílky skládačka odhalujete zároveň s naším amatérským detektivem. Když se pak dozvíte všechny podrobnosti, víte, co koho k čemu vedlo a znáte konečně to vytoužené jméno, spadne vám brada. Tedy, aspoň mě spadla, že by to byla tato postava, mě překvapilo. Dalším kladem knížky realistický popis Shrewsbury a jeho okolí, díky čemuž máte pocit, jako byste se procházeli po bylinkové zahradě, šli cestou vedoucí k jistému srubu a chodili i v místech nemocnice u sv. Jiljí.

Úryvek ze strany 110
Znal ji dobře, třebaže se jen zřídkakdy našla na stinných místech Walesu, kde ji někdy vídával. Když občas spotřeboval její semínka na prášek nebo odvar proti kolice či kamenům, musel se spokojit jejími chudými příbuznými. Kde se asi vzala kytička modrých kamejek v těchto končinách, pomyslel si, když si prohlížel ty velmi pozdní a trochu už zvadlé kvítky. Domville ji určitě neměl, když odjížděl z opatství.

Cadfael moc litoval, že nemůže pokračovat v cestě, protože se musí vrátit, postarat se o Ivetu a jít na nešpory. Domvillovo noční putování ho začalo náramně zajímat. Nezmínil se snad Picard o tom, že lord Domville měl kdesi u Dlouhého lesa lovecký srub? Protože tahle cesta by mohla vést od Předklášteří přímo k tomu srubu. Pravda, srub může být kdekoli na celých těch mílích lesního okraje, ale rozhodně by stálo za to vydat se po cestě, kudy včera Domville ujížděl. Dnes to už al nepůjde.

Cadfael zastrčil čapku a modrou kytičku pod kutnu a vydal se na zpáteční cestu. Jistě by měl oba nálezy předat s patřičným vysvětlením šerifovi, ale nebyl si tak docela jistý, že to udělá. Čapka rozhodně nevypovídala o ničem, co by už ostatní nevěděli. Zato ten věchýtek vadnoucí krásy byl víc než výmluvný. Domville určitě včera pobýval někde, kde ta rostlinka roste, a v tomhle kraji může být takové místo jedno. V Gwyneddu, odkud ta kytka pochází, znal Cadfael podobná místa tři, ale tady ho náramně udivilo, když se dozvěděl o jediném.

Zdroj obrázku: http://kniha.cz