Vystoupení na ledě – Mrazík (2010)

21. říjen 2011 | 08.29 |

V životě jsme ještě tuto pohádku neviděli, ale přesto na ni jdeme za 500 Kč. Maminka to okomentovala jako zbytečné rozhazování peněz, s čímž jsem v duchu souhlasila, ale na druhou stranu Mrazík na ledě je trochu něco jiného, než filmová verze. Ale přesto ne tolik, aby za to člověk dával takové množství peněz. Ono ne všichni mají navíc 500 Kč. Smutné je, že jestliže chcete lepší sedačku, dost si připlatíte.

Do Tesla arény, kde se lední vystoupení odehrávalo, jsme se s Malým růžovým (kamarádka) dostaly kousek po půl šesté. Najít budovu, v níž představení bylo, nebyl problém. Horší bylo už hledání vchodu do příslušné sedací části. Sice tam měla značení, ale to nestačilo. Naštěstí tam byli pánové ve žlutých vestách, kteří v nouzi nejvyšší poradili. Tedy jak kteří, i oni sami se tam měli problém vyznat. Nicméně, úspěch byl zaznamenán v okamžiku, kdy jsme úspěšně našly jak správný vchod do části se sedačkami, tak i správné sedačky. Člověk, aby si na podobné akce sháněl navigaci.

Představení začínalo v 18:00 hodin a mělo trvat do půl deváté. Nedílnou součástí jsou i děti, jejichž nadšení bylo někdy obtěžující. Ono, když vám po celou dobu kope dítě v extázi do zad, poněvadž je natolik ponořeno do příběhu, že nevnímá okolí, má to svoje následky. Záda mě bolela i předtím, z toho věčného odhrabávání a tahání těžkého baťohu (zajímalo by mě, co v tom nosím, zlaté cihly určitě ne), ale dost už o mých problémech. Samozřejmě, že tam nebyli jenom malé děti, ale o téhle skupině tam bylo slyšet nejvíc, s čímž se dalo počítat.

Pak jsem se chtěla zmínit o některých, kteří si jednoduše dělali to, co chtěli a ne to, o co je prosili rozhlasem, museli to tam hlásit třikrát. Prý, prosím diváky, aby nefotili s bleskem. I přestože doznívalo tohle varování anebo spíš žádost, z davu diváků už na podium vesele zářil blesk s foťáku. Tohle snad nemá ani cenu komentovat, někdy mi přijde, že pokud člověk nechce slyšet to, co se mu nelíbí, tak to neslyší.

Předtím, než začal samotný příběh, uvítal vás hlas Heleny Bohdalové, která se ujala role vypravěčky. Nemohli vybrat lépe, ať si vypráví, kdo chce, co chce, ona prostě umí. Samotný příběh hodnotit nebudu, vždyť co psát o pohádce, která běží každoročně v televizi a mnozí z nás jí znají nazpaměť? Nádherná hudba, nezapomenutelné melodie, poučení, které v pohádce je, láska, jež překoná všechny nesnáze.

Bylo zvláštní jít na něco, na čem jsem byla před deseti lety a co jsme si vůbec nepamatovala. I když jsem se snažila sebevíc, Mrazík na ledě, ve mně jako v dítěti nezanechal žádné stopy. Tenkrát jsem ulítávala na jiných pohádkách a tohle byla jedna z mnoha, něco navíc. Teď jsem se na to dívala trochu jinak. Úžasné krasobruslařské vystoupení zpestřené zajímavým příběh, který se nezapomíná. Pobavila mě skutečnost, že větší úspěch než hlavní hrdinové měli záporné postavy, které si vysloužily i větší potlesk. Hlavně baba jaga, loupežníci, macecha v čele s Marfuškou a další. Ale kladné postavy si svoje favority také našly.

Závěrečné prodírání davem ven, snaha dostat se do metra, klouzání se rozšlapaným sněhem je také nezapomenutelné. Nesmím zapomenout na rozdávání dárků, po dlouhé době setkání s Astinou a Míšou. Jsem ráda, že mám někoho, kdo mě pokaždé takhle někam dotáhne. Navíc si Astinka dotáhla přítele, o kterém v poslední době neustále mluví a dělá z něj pana Božského. Musím nakonec souhlasit a chápu ji, co ji na něm tak učarovalo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře