Barevná terapie

22. říjen 2011 | 12.44 |

Všímáte si, že někdy záleží na vaší náladě, která určí, jakou barevnou kombinaci si dnes vezmete? Někdy máte chuť provokovat, jste ochotni zajít až za hranice vkusu, jen abyste viděli reakce ostatních. Další dny pro změnu toužíte splynout s davem a nepřejete si nic jiného, než se stát někým neviditelným. A k tomu vám pomáhají právě barvy. Ono záleží také na dalších vlivech...počasí, jak se v danou chvíli cítíte.

Dám příklad. Je ráno kolem půl šesté ráno, před chvílí jste vstávali a první, co zjistíte je, že venku prší a fouká studený nepříjemný vítr. Patříte mezi tu skupinu, která zvolí radši tmavší verze oblečení a to zabije černým nepromokavým kabátem popřípadě deštníkem. Anebo razíte heslo, že když se oblečete vesele, zlepší se i nálada? Sama dávám přednost barevnějším verzím, uznávám, když tohle šílené počasí trvá dlouho, nesnažím se ani ten úsměv předstírat, kašlu na fakt, že budu vypadat jako duch, který na sebe hodil černý plášť a prostě si vezmu, co nejtmavší oblečení. V šatníku mi převažuje modrá, zelená, hnědá, fialová a dokonce i nějaký ten černý svršek se najde

Potom u mě najdete takové ty extrémy jako je růžová všech možných i nemožných odstínů, oranžová, červená – od tmavé po tu světlou, bílá, tmavší žlutá. Moji výhodou je, že mohu nosit téměř jakékoliv barvy, jen to nesmí být takové ty mdlé, nevýrazné, nebo bych vypadala jako pracovník vápenky.

Znáte taky ty moudré knížky, které radí, jak si správně vymalovat byt či dům? Že každá barva má vliv na naši náladu? Že do ložnice by se neměla dávat červená, oranžová a jiné tzv. agresivní barvy, protože ať chceme či nechceme, velmi naši náladu ovlivní. Vždyť když si chceme odpočinout a relaxovat v příjemné místnosti, uklidíme se někam, kde je příjemné prostředí, jež nám připomíná svými barvami krajinu, která je našemu srdci nejbližší. Osobně mám ráda do takových místností zelenou, modrou, béžovou popřípadě oranžovou (meruňkový odstín). Právě oranžovou mám vymalovaný svůj pokoj a ložnice je bílá s jednou dřevenou stěnou. V překladu řečeno do obytných prostorů mám radši světlejší barvy, které uklidňují.

Samostatnou kapitolou je černá barva. Přiznejte se, kdo z vás si neťukal na čelo, když viděl někoho, kdo měl na sobě jen černou barvu? Většina si řekne: "Hele satanista." V tom horším případě z dotyčného udělá emaře, metalistu. Jenže přesně tato část lidí si neuvědomuje, že když má člověk rád černou, nemusí to nic znamenat. Prostě jen neměl náladu na jakoukoliv jinou barvu. Navíc se říká, že černá vytváří okolo člověka obranu a odpuzuje od něj všechno, co by mu mohlo ublížit. Ja jakýmsi brněním. A to, co by vám mohlo ublížit, ať si každý přebere sám.

Ať chceme nebo nechceme, barvy a naše nálada jdou ruku v ruce a navzájem se dost ovlivňují. Možná na to máte jiný názor, možná se jedná pouze o moji zkušenost. Jedno je však jisté. Co člověk, to originál a každý to cítí jinak. Nikde není přesné hodnocení všech povah, všech možností kombinací, které se díky nim nabízejí. A přesto, jsme na jednu stranu všichni stejní. V barvách vidíme život, spatřujeme v nich možnost uniknout špatné náladě a pokochat se jejich pestrostí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře