Letní dumání (2): Hodnocení knih

17. říjen 2011 | 14.44 |

Jedná se o projekt staré známé Abyss,  jenž probíhal v létě a někteří jej dopisují ještě teď.

Problematika, na kterou se názory různí a v poslední době se na ní vyrojilo dost článků, které nepatří do akce naší Abyss. Jak vlastně správně hodnotit dílo, jež stálo autora dost sil a energie, aniž bychom ho vyloženě urazili, ale přitom jej upozornili na chyby či nedostatky, kterých jsme si během čtení všimli? Taky je dobré si uvědomit, že každý autor má fanoušky, kteří jsou ochotni se za svého favorita bít a je jim jedno, že kritik anebo obyčejný čtenář chcete-li, může mít pravdu.

Někteří dávají důraz na první dojem. Tedy na to, jak potencionálního čtenáře zaujme titulní strana knihy, anotace a prvních několik stránek. Což je chyba. Znám pár lidí, kteří hodnotí knížky pouze obálky, a když je přebal, tedy hlavní obrázek, něčím odradí, na dílko nešáhnou a vyhýbají se mu jak čert kříži. Potom jsou tací, jež dávají důraz na gramatiku, a jakmile najdou v anotaci třebas špatně napsanou čárku, vynechané písmenko či nedej bože gramatickou chybu, prskají a knížku by div neupálili. Ale ona za nic nemůže. Jde o nepozornost korektora či samotného autora, jenž chybu přehlédl.

Dalším nešvarem hodnocení je, o čem vyprávění je. Pokud je to žánr fantasy, jsou jedinci, kteří knížku jednoduše zahodí už jenom, protože patří do tohoto žánru. Do této skupiny bohužel patří i moje maminka, jediný, koho uznává je světově známý mistr Tolkien. V tom s ní souhlasím, jenom mě mrzí, když čtu fantasy, dejme tomu třeba Strážce času od Marianne Curleyové anebo chudáka Davida Eddingse, tak ohrne nos a prohlásí: "Bože, co to zase čteš za škvár?" Holt, lidé jsou různí a názory také.

Možná bych mohla ještě zmínit skutečnost, na koho je dílko zaměřené a jaké jsou hlavní postavy.

Nyní se rozmohl trend Young Adult Fantasy. Právě toto téma je opět dosti rozporuplné. Tradičně se tady najdou lepší či slabší kousky. Moje první knížka, kde byl hrdinou sotva dospělý člověk, tedy spíš dítě než dospělý byla trilogie Abhorsenka. Na tohle dílko se jenom tak nezapomíná. I přestože je hrdinou holka, která sotva vyhodila školu, ak už by měla převzít povinnosti svého otce a měla by jej zachraňovat s říše, odkud není návratu...je to zvláštní, ale hrdinka je uvěřitelná. Nicméně, přesto si nejsem jistá, zda je vhodné tuto trilogii do tohoto odvětví fantasy řadit. Vždyť některé ty scény jsou na hranici toho, co je pro děti vhodné. Přesto však záleží na čtenáři, jak se k tomu postaví, a co si z četby tohoto žánru odnese.

Hodnocení není o knize, je o pocitech, které si čtenář ze čtení odnesl. Je jedno, jak vypadá obal, nezáleží na tom, kolik zbytečných a hloupých chyb je v textu, ale záleží především na tom, jak moc jste ochotni tohle všechno překousnout a věnovat se jen samotnému vyprávění. Můžeme si tu psát rádoby intelektuální recenze, ale i když je kniha sebehorší, nejradši bychom spálili všechny její výtisky, tak když si najde svoje fanoušky, je to dobře. Vždy jsou dva tábory hodnotících, vlastně jsou tři. Těm, kteří danou knížku milují a brání ji zuby nehty před kritiky, ti, kteří ji nesnáší, vytváří antikluby a proklínají, a pak těm, jimž je dění okolo daného příběhu ukradené.

Nerada to dělám, ale musím to udělat. I když moc tuhle dámu a její díla zrovna moc v lásce nemám, musím ji určitou zásluhu přiznat. Dokázala nakladatele donutit k tomu, aby se odvážili vydat díla, která by jindy zůstala ležet někde nepovšimnuta a neměla by šanci přijít do rukou čtenářů. Uznávám, vychází teď roztodivné knihy, ale co naděláme. Všechno má svoje pro a proti. Nuž, ale o to nejde. Málokterý autor ve svých čtenářích vyvolává takové emoce. A je jedno, zda jsou to emoce znechucení a naprostého odporu či nadšení a definitivní podlehnutí světu, který Meyerová vytvořila.

Nu, a jak správně hodnotit knihy? Na to snad ani recept neexistuje. Přesto je chybou, když do recenze vypíšete pouze obsah a nic k tomu, žádný názor nebo připomínky, prostě nic. Nejenom, že tím připravíte čtenáře o překvapení a požitku ze čtení, ale budete vypadat jako hlupák, jenž se neumí k příběhu vyjádřit.  Nechci si tu hrát na někoho, kdo je ve psaní recenzí expert, to vás spíš odkážu k Abyss, Miselle, Awie a mnoha dalším, ale zase tak špatná snad nejsem. No jo, vím, že samochvála smrdí, ale od dob svých prvních krůčků jsem snad udělala nějaký ten pokrok.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře