Čím víc, tím líp

22. říjen 2011 | 12.50 |
› 

V první řadě předesílám, že jsem nekuřák a jsem na to hrdá. I když mám-li být upřímná, nevím, zda je lepší být pasivní kuřák anebo aktivní. Dost často se totiž v přítomnosti těch, co bez cigarety neudělají ani krok, vyskytuji. Dřív jsem s nimi chodila o velké přestávce ven, stála tam jako jediné tele. Cítila jsem přesně totéž, co Venom. Jakési odcizení, ale že bych kvůli zapadnutí do davu dobrovolně začalo používat něco, co mi moje již tak špatné zdraví ještě víc poškodí? Nikdy. Ano, jako každý jsem cigaretu zkusila, ale naštěstí mi nezachutnala. Naopak. Právem se říká, že když vám na poprvé něco nesedne, už se k tomu nevrátíte.

Vzpomínám si, že jeden čas bylo módní zajít si o velké přestávce na záchody, zakouřit si a potom smrdět jako nějaká fabrika. Nevadí mi, že si život zpestřují kouřením, ale nemuseli by tím obtěžovat ostatní. Když už jsme u omezování. Vzpomínám na dobu, kdy se páni poslanci snažili kouření omezit tím, že kuřákům zakážou kouřit na veřejných prostorech. Mezi ně patřily i zastávky, na nichž je většinou nedýchatelně. Mám dojem, že z tohoto zákona velmi rychle sešlo, protože realita, jak už to tak bývá, byla jiná, než se očekávalo. I přes zákaz jsem dost často viděla kuřáky na zastávce, jak se vysmívají těm, kteří tuhle kratochvíli nemusí a jsou nuceni čichat něco, co je jim odporné. Já ty lidi neodsuzuju, jen si myslím, že by mohli být aspoň trochu ohleduplní a mrzí mě, že i někteří, které znám, tohle neřeší. Jde se ven, tak se prostě bude kouřit, protože já mám absťák. Najdou se tací, kteří si cigaretu vykouří předtím, než se někam jde, anebo si stoupnou tak, aby kouřem neobtěžovali ten malý zbytek.

Pokud si dobře pamatuju, tak jeden čas politici hrozili tím, že zakážou kouření v hospodách. Při tomhle prohlášení jsem si na čelo ťukala i já. Vždyť do hospod (aspoň těch nižší kategorie) se chodí právě kvůli posezení nad pivkem, s přáteli a tou prokletou cigaretkou v ruce. Nevýhodou je, že tenhle druh zábavy nemusím, trpím na migrény a ze zakouřeného prostředí mě rychle rozbolí hlava, proto mám radši sice dražší, ale za to pohodlné a nezakouřené kavárny. Potom znám ještě ty druhy restaurací, které mají dvě části. Kuřáckou a nekuřáckou. Netřeba podotýkat, že mnohdy je toto opatření k ničemu.

S pojmem kouření si ještě vybavím zbytky cigaret odhozených na chodníku. Proč je lidi nemohou hodit do koše, kterých je téměř všude dost? Proč je radši sobecky a s vědomím, že je nikdo nepotrestá, odhodí na zem, do trávy, vyhodí je i při jízdě autem, v lese...

Častá výmluva proto, proč si člověk ospravedlňuje, že kouří je, že je jedno, co mu urychlí odchod do rakve. Podle toho taky potom vypadá i realita. Čím víc cigaret za den vykouřím, tím rychleji se dostanu do své vytoužené, prohřáté rakvičky, kterou za chvíli budou prožírat červíčci. Vždyť je přeci jedno, na co umřu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře