Oko za oko, zub za zub

22. říjen 2011 | 13.08 |
› 

Tento článek se dostal do Standova výpisu na Srdci blogu. Ocitl se také ve výpisu článkl na Téme týdne u Edith Holé. Oběma moc děkuji.

Je zajímavé sledovat reakce blogerů na toto téma týdne. Jedni jsou pro znovuobnovení trestu smrti, druzí zas tvrdí, že nemáme právo někomu brát život a těm třetím je to jedno. Dost často se články objevují jakožto reakce na případ malé Aničky a jejího vraha, který si radši vzal život, než aby čelil následkům svého činu. Jenže, napadá mě jedna myšlenka. Byl skutečně on tím vrahem? Nešlo pouze o nastrčenou oběť? Co my víme, mohlo se klidně jednat o kamufláž pro lidi, aby bylo vidět, že se něco děje a případ má jasný závěr. Jsem paranoidní? Možná. Ale v našem státě je možné všechno. Nicméně se jedná jen o moje spekulace.

Zabil jsi, budeš zabit rozlíceným a spravedlivě rozhořčeným davem. Nikoho nekritizuju, jen mě napadá, kdo jsme my, že tak ostře vynášíme nad někým, byť vrahem rozsudek smrti? Nenáleží tahle pravomoc soudci, právníkům, policistům, rodině? Ano, jsme pohoršení, ale nevidíme do toho, víme jen to, co policie dovolí médiím zveřejnit.

Prověřuj, a pak odsuzuj. Tohle pravidlo si musím pořád opakovat. Není tomu tak dávno, co jsem sama ostře prohlašovala, že zrůda, která zabila a zabila opakovaně, si zaslouží smrt. Argumentovala jsem tím, že poprava je přeci jenom levnější, než aby si vraždící maniak "užíval" roky ve vězení za naše peníze. Jenže jsem si neuvědomovala, že s lidmi jako je pan Otakar T. se spoluvězni vypořádají po svém. I mezi nimi existuje jakási nepochopitelná morálka. Původně jsem se tímto případem nechtěla zabývat, malá Anička není jediné dítě, které zabili a znásilnili, děje se to pořád. Každou hodinu, každou minutu zmizí stovky dětí po celém světě, a byť se tomu snaží veřejnost zabránit, mnohdy takové případy končí tragicky.

Když takové případy sledujete a vidíte jejich úspěšné vyřešení s tím, že dotyčný skončil ve vězení a dostal doživotí, napadá vás, že to není dostatečný trest. V hlavě máte jediné: "Smrt, smrt, smrt pro něj a jemu podobné. Nicméně vezměte v úvahu, jak popravy probíhaly. Mnohdy byly přístupné veřejnosti a jednalo se o trapné divadlo sehrané dobrými herci. Nedá mi to, abych nepřipomněla pár filmů, které se touto tématikou zabývaly. Výměny (Changeling s Angelinou Jolie v hlavní roli) a Zelené míle. Rozdíl mezi nimi je, že jeden z usvědčených byl nevinný a druhý vinný. Šlo o zrůdného vraha dětí, v druhém případu zabili taktéž dítě. Jenže zde se jednalo o nastrčenou oběť, o někoho, kdo měl zavřít ústa společnosti a získat dobrou vizitku pro policii. Jak tedy zajistit, aby po zavedení trestu smrti neumírali "nevinní" lidé?  Je lehké říct, zabils, budeš usmrcen. Co rodina obviněného, která se musí potýkat s tlakem, které na ni vyvíjejí média, s obviňováním společnosti a tvrzení, že to ona může za konání jednoho jedince.

Není jenom vrah, je i rodina oběti a rodina obžalovaného. Nikdo z nás si nedovede představit ten humbuk, to napětí a výčitky, které ti lidé musí v tu chvíli cítit. Pokud by však byl znovu zaveden trest smrti, bylo by to pro ně o to těžší. Se smrtí usvědčeného totiž na scénu přichází předem připravené divadlo pro společnost. A kdo z nás by chtěl tohle prožít?

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře