Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

monica otmili: Na tohle téma jsem se kdysi taky vyjadřovala, píše o něm hodně lidí a já k tomu píšu pořád to samé.

Ta náboženství se tváří tak mírumilovně, přitom století spolu vedou války jen kvůli tomu, kdo je vyvolený k bohu a na jakého boha (bohy) se musí věřit. Představa, že jednou budeme islámská republika se me teda fakt nelíbí. Ovšem ne samotné náboženství, to lidi - fanatici a církev z toho udělali to, co je to teď.

Jako malou se mě babička snažila vychovat jako křesťanku, mám za sebou i přijímání, ale časem jsem si na tohle udělala vlastní názor. Už jen v Bibli je nesrovnalostí. ptala jsem se s bratrancem mbabičky, kdo byla ta žena, kterou potkal Kain (syn Adama a Evy, co zabil bratra Abela) a babička odpověděla, že jaké čudné somariny nás to napadajú...

věřím, že svět a vesmír z něčeho vzešel, myslím, že něco za tím bude, otázka je co a kde se to vzalo. Každopádně jako křesťanského Boha to nevidím. I když spousta z těch věcí, co jsem v té době měla zafixované jako samozřejmost u mě zůstávají na vahách. Skončím v pekle? A nebo se každému stane to, v co věří?

---
me-for-all.blog.cz