Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

džizetka: Taky takhle přemýšlím,když mám v rukách nějakou knihu...když jsem si přečetla tvůj článek a shrnula taky moje myšlenky dospěla jsem k názoru,že každý má v sobě,byt´ nepatrnou,představu o tom,jak a co jej děsí.Dnešní lidé si podle mě vytvořili představu záhadné,nebezpečně-bezpečné osoby,aby unikli strachu.Jakmile někdo přečte román o "nestvůře" která je ve skutečnosti osamělá a zamilovaná,přestane se bát legend a nasadí tzv. růžové brýle. Lidé dnes čím dál častěji putují do sladké fantazie,jen aby se méně báli svého stínu...