Rytířská čest

31. říjen 2011 | 11.27 |

Kolikrát sledoval své druhy, kteří se rozhodli pro vstup do armády. On sám se radši stal lékařem, než aby marnil život zbytečným zabíjením. Vždyť jejich existence byla dost křehká i bez toho aniž by ho marnil zbytečným zabíjením, které považoval vysloveně za ztrátu času. Jenže, i on musel vstoupit mezi vojáky jakožto armádní doktor. Nesouhlasil, ale z nařízení krále, musel jít.

Před začátkem bitvy se postavil tak, aby dobře viděl a mohl si dělat zápisky. Už od mládí uměl dobře pozorovat a učit se z chyb druhých. Jenže právě tyto chyby stály vojáky, mnohdy zbytečně, život. V tom lepším případě si odnesli zmrzačení tak velké, že dostali odstupné a nemuseli bojovat.

Zakroutil hlavou, aby tyto myšlenky zaplašil a vrátil se zpátky do reality. Zpět do chvíle, která většinou rozhodla ono nesmyslné tažení. K závěrečnému střetu se vybírala rovinatá místa, bez jakékoliv větší nerovnost. Potom došlo ke srážce. Jako první přišli na řadu těžkooděnci, neboli mužů na koních držících v jedné ruce nebezpečně vyhlížející kopí. Za vaječného pokřiku, hromového troubení rohů a někteří dokonce zpívali národní písně, jež jim měly dodat odvahu.

Pořád však nechápal, co je na tomhle zbytečném zabíjení tolik přitahuje. Rytířská čest? Touha po moci a nových územích? Bůh ví.

Lékař sledoval, jak se v sevřeném šiku řítí proti sobě dva oddílů jezdců. Všiml si, jake se ti vzadu snaží předjet své druhy. Už slyšel o rytířské cti, o skutečnosti, že podle počtu pobitých nepřátel získávali ocenění, stejně jako lékaři uznání svých pacientů za úspěšnou léčbu.

Přesto se ani on neubránil vzrušení pocházejícího z krvavé řežby daleko před ním. Dva sevřené pluky se již srazily. Doléhalo k němu hlasité praskání lámaných zbraní, tvrdých dopadů rytířů, které srazila první vlna a jejich bolestivé sténání. Lékař, stejně jako ostatní čekal, jak tohle dopadne, protože právě první jízdy mnohdy rozhodla o porážce či vítězství jednoho ze dvou přihlížejících králů.

Potom, co byla využita kopí, došlo na meče. Boj muže proti muži. Nastala situace tak opěvovaná hrdinskými písněmi, které velebily odvahu a čest rytířů. Tohle krvavé divadlo, že představuje ty slavné chvíle?

Pokud jízda neuspěla, do boje se zapojili pěší. Ta část vojáků, kteří bojovali za peníze anebo protože jim to přikazovala jejich rytířská čest. Jak je možné, že za sebou zanechají rodiny a bezhlavě se vrhnou do střetu, z něhož nemusejí vyjít živí? Vždyť mají manželky, děti, příbuzní, kterým na nich záleží a právě nyní o ně umírají strachem?

Možná je to pro krátký únik z reality, jenž jim dovolí zapomenout na všední starosti a ponořit se do svého druhého já, jež je v této době nezbytnou součástí každého muže. Muž, jenž musí chránit a milovat jak svoji rodinu, ale především svoji zemi, pro níž musí nejenom žít, ale i umírat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře