Letní dumání (6) – Fanatičtí fanoušci knih

17. říjen 2011 | 14.55 |

Když tak nad tím přemýšlím, sama bych se mohla považovat za určitý druh fanatika, ale o mně a jiných podobných bláznech tady psát nebudu. Mluvíme tady o těch, kteří jsou ochotni pro svoje milované knižní dílo vraždit, a pokud si někdo nedej bože dovolí jejich knižní idol zkritizovat, spojí se a ukamenují ho. Zvláštní je, pokud se kritika dotkne řekněme průměrného fanouška stejné série, jenom nad tím mávne rukou a jde dál. No bože, tak mi někdo zkritizoval něco, co mám rád. Co člověk, to jiný názor.

S fanatiky mám svoje zkušenosti, a proto bohužel vím, o čem mluvím. Někdy se ptám, zda je dobře, když člověk vidí pouze svoji pravdu a není ochoten uznat jiný názor, byť ten názor může mít pravdu. Má však cenu popisovat to, co ví každý? Zvažovala jsem, že bych rozdělila fanatické fanoušky (tohle spojení se mi začíná líbit) rozdělit do několika skupin anebo že bych uvedla příklady, ale vzhledem k tomu, že bych tím jen opakoval zkušenosti někoho jiného, rozhodla jsem se popsat svůj vlastní fanatizmus. Možná bych se mohla bránit tím, že jsem ochotná uznat jiný názor a podobné jiné plané výmluvy, ale jakmile propadnete jakémukoliv literárnímu světu, jste fanatik. Žijete jím? Představujete si jeho hrdiny v různých situacích a s kým vším by mohli mít pletky? Vymýšlíte svoje vlastní verze příběhu? Sháníte sběratelské věci či plakáty? Odpověděli jste na všechny otázky ano? Pak jste fanatici. Myšleno v dobrém slova smyslu.

Sama jsem propadla světům, které mi něco daly, ovlivnily mě a donutily mě nějak změnit můj život a udělat první krok k tomu abych, si našla, přátelé podobného ražení. Nedávno jsem tady psala o tom, jak mě ovlivnil Harry Potter, ale bylo by spravedlivé zmínit se i o jiných literárních idolech.

Jako prvního bych uvedla Davida Eddingse z jehož děl mám svůj internetový nick. Vtipné je, že mě jím oslovují i moji spolužáci a dokonce i přátelé z blogu mi neřeknou jinak.

Díky němu jsem začala hlouběji pátrat ve fantasy literatuře. Hledala jsem, četla a postupně zcela propadala těmto světům. Někdy možná byli jeho popisy putování hlavních hrdinů únavné a zdlouhavé, ale vynahradil to skvěle propracovanými charaktery postav, zajímavě a svým způsobem originálně pojatou magií. Líbilo se mi i zapojení náboženství, které nenásilným způsobem ovlivňovalo dění v Eddingsově světě.

Dalším pánem na holení budiž Raymond Elias Feist, napsal nespočet děl, ale první, co jsem od něj četla, byl Mág: Učedník a Mág: Mistr, dvoudílné dílko rozehrávající osudy mladíka Puga, jehož osudy si vysloužily pokračování v dalších dílech. Tato čtyřdílná série je známá pod názvem Trhlinové války, Válka Temných, Sága Impérium. Nakonec bych dala Hadí ságu, která je považována za jeho nejlepší dílo.

Nesmím zapomenout na mistra Tolkiena, tady je jeho vzestup zajímavý, protože skutečnou slávu zažil až po zfilmování jeho trilogie. Právě tito fanoušci se dají dělit na ty, kteří Tolkiena a jeho dílo četli už před filmy, ti, kteří jej objevili až poté, co do kin přišel první díl a ti, kteří si jej všimli, až když ten největší humbuk opadl a všechny tři filmy byly na světě. Přiznám se, že patřím k lidem, kteří Tolkienův svět objevili díky filmům. Jako první jsem začala číst knihu Hobit: Cesta tam a zase zpátky, a pak jsem šla na jeho slavnou trilogii, která mi zpočátku připadala těžší než samotný Hobit. Ale překousla jsem to, protože mi přišlo dlouhé čekání, než do kin půjde druhý díl. Během krátké doby jsem přelouskala i třetí díl a dokonce zašla tak daleko, že jsem zvládla i Sillmarilion.

Postupně jsem tomu šílenství propadla, sháněla jsem plakáty, všechny dostupné články o tomto fenoménu, vystřihovala obrázky herců z Pána Prstenu. Takže si dovedete představit, když k nám přišly ručně vyráběné figurky z tohoto světa. Jé, já jsem byla v sedmém nebi. Ale bylo mi jasné, že díky jejich vysoké ceně si budu muset určit ty postavičky, které skutečné chci. Došlo i na lovení melodií, jež se v trilogii objevily.

Říká se, že pravý fanoušek se pozná podle toho, jak moc tomu světu propadne. V dnešní době k tomu patří i trend sběratelství. Další takovou slavnou sérií je Star Wars, ale tomu jsem naštěstí tak nepropadla. Zůstalo pouze u plakátů, přečetla jsem si pár knížek, podrobnějších článků a tím to pro mě skončilo.

Škoda jen, že filmaři šahají po těch nových sériích, které teď houfně vycházejí. Nevadí mi to, sama je čtu (jen nedokážu pochopit, co je tak úžasného na Stmívání, fanynky snad prominou), ale co třeba mnou výše zmiňovaní autoři? Ale o tom článek není.

Knižní fanatizmus jako takový neodsuzuji, ale čtenář by si měl uvědomit, jak dlouho mu tohle poblouzení vydrží a co všechno mu dá. Nejde jenom o to podlehnout nějaké sérii, jenom protože byla zfilmovaná. Za nějaký ten čas se na ni zapomene a samotni fanoušci z toho vyrostou a budou si říkat: "Jé, já se choval jako nějaký maniak, který vidí a slyší jen to svoje a ostatní pro něj není." Jen málo knih si získá čtenáře na dlouhá léta. Ale přeci, pár takových výjimek se vždycky najde.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře