Rozhovor 9 - Ettelëa Dragons

26. listopad 2011 | 17.18 |

Mantúlië, im Ettelëa...

...stvoření naprosto nevhodné pro život v reálném světě. Snílek s hlavou v oblacích a myšlenkami pořád kdesi ve Středozemi. Proto také většinu času tráví psaním svým povídek a čtením, většinou fantasy knížek. Je poměrně uzavřená a ztracená ve svém vlastním světě, elfská duše uvězněná v lidském těle. Miluje fantasy, Pána Prstenů, relaxační hudbu, Tibet a elfštinu. A její svět můžete najít tady: www.etteleadragons.blog.cz

V nedávné době si založila také knižní blog na adrese http://etteleadragons.wordpress.com/

Jedna: Jsi jedna z těch, kteří začali psát na základě fenoménu, ale tentokrát ne díky Harrymu, ale Pánovi Prstenů. Jak dlouho se psaní věnuješ a s jakými pocity jsi zveřejňovala svoji první povídku?

Psaní se věnuju tak od 10 let, kdy jsem začala psát svou první fantasy "knihu". Když mě to omrzelo, vznikly další rádoby knihy. Pravidelněji a intenzivněji se psaní věnuji od té doby, co mám tento blog, což je asi 2 roky.

Dvě: Jak jsi získala svoji přezdívku? Předpokládám, že je tak trochu inspirovaná Tolkienovým světem?

Nad přezdívkou jsem hloubala dlouho, nedokázala jsem přijít na nic, co by se mi líbilo, ale nakonec jsem narazila na seznam jmen v elfštině (ano, opět Tolkien) a našla tam to své. Ettelëa je tedy Bára a Dragons vzniklo z dragon, mého oblíbeného fantasy stvoření.

Tři: Kromě psaní, si občas ráda něco nakreslíš. Jedná se o bytosti z fantasy světa, kterému jsi propadla.

Jaké tvory z něj máš nejradši a proč?

Ano, kreslím, ale jen občas, když mě to chytne. Nejčastěji pak vznikají draci, kteří patří mezi mé oblíbené fantasy tvory, jak jsem už zmínila výše. Fascinuje mě na nich jejich moudrost, síla, inteligence a krása. Jsou to opravdu úchvatná stvoření. Ale mám velmi ráda i jednorožce, jsou ztělesněním dobra, čistoty a krásy. Na kreslení jednorožců jsem si ale zatím netroufla. A samozřejmě nemůžu zapomenout na elfy, protože já se za elfku považuji J. Elfové jsou...prostě elfové.

Čtyři: Pro každou tvoji povídku máš zvláštní rubriku a svoji tvorbě věnuješ dost energie a času. Kolik hodin denně strávíš vymýšlením příběhů a článků na blog?

Nedá se říct denně, protože jsou i dny, kdy na to prostě není nálady ani inspirace, ale většinou, když se pustím do nějakých článků, tak jeden mi vždy zabere přibližně hodinu, hodinu a půl. A pokud pracuju na povídce, tak se to někdy protáhne  na tři a nebo více hodin. Ale na každém článku si dávám záležet a snažím se, aby z něj čtenáři něco měli.

Pět: Kdyby ti někdo řekl, ať fantasy vyměníš za jiný žár, jaký by sis zvolila a proč?

Já bych fantasy nikdy nevyměnila! J Ale kdybych opravdu musela přestat psát fantasy, tak bych se pustila do psaní historických románů z období středověku, protože toto období je mi velmi blízké a dost se přibližuje žánru fantasy, kterému se věnuji. Táhne mě prostě středověk – rytíři, zbraně,...

Šest: Na blogu máš tři povídky Temný vrah, Návrat do Středozemě a Babičku. Nechceš novým návštěvníkům prozradit, o čem jsou, a jak vznikaly?

Začnu Temným vrahem, protože tahle povídka je mi nejbližší a mám ji nejpropracovanější. Temný vrah je o elfovi jménem Rauco, který se živí jako nájemný vrah. Na první pohled působí necitelně, ale ve skutečnosti je úplně jiný. A tato povídka je právě o odhalení jeho minulosti a jeho skrytých citů. Některé čtenáře může štvát, že jsem až moc tajnůstkářka a neodhaluju toho o Raucovi mnoho, ale tuhle povídku mám perfektně vymyšlenou až do konce, takže není se čeho bát, stačí být trpělivý a všechno se dozvíte J. Další povídkou je Babiččin odkaz, který teď trochu vázne. Ale je vlastně o dvou kamarádkách, které se rozhodnou odhalit tajemná zmizení lidí z jejich městečka. Za vším stojí tajemný hrad na kopci nad městem, který není jen tak obyčejnou rozvalinou, nýbrž skrývá nebezpečné tajemství. A poslední a zároveň nejnovější je Návrat do Středozemě. Tato povídka popisuje dění ve Středozemi asi 450 let po Bitvě o Prsten a hlavní postavou je půlelfka Arnë, která se rozhodla zachránit Středozemi zmítanou válkami a bídou a tak se vydá na dlouhou cestu, aby nalezla ztraceného dědice Gondorského trůnu. V Návratu do Středozemě se setkáte i se starými známými z Pána Prstenů, ale víc neprozradím. Povídku mám sice promyšlenou, ale momentálně mi malinko schází inspirace ke tvorbě nových povídek, ale rozhodně v ní budu pokračovat. Temný vrah vznikl tak nějak najednou, prostě mě to ťuklo a tak jsem začala psát, s touhle povídkou jsem taky nejspokojenější. Babiččin odkaz vznikl v době, když jsem obdivovala moderní krvesaje (upíry), ale v téhle povídce nejde o upíry typu – Éďa nedo Stefík :D No a nakonec Návrat do Středozemě je má touha pokračovat v příbězích Středozemě, ale Tolkienovi se prostě nikdo nevyrovná... Povídkám věnuju hodně času, ale bohužel jsem perfekcionista. Mnohdy napíšu celou kapitolu, přečtu si ji a zase ji celou smažu, protože s ní nejsem spokojená a tohle se opakuje třeba i několik dnů, takže povídky nepřidávám tak často. Asi se musím napravit J

Sedm: Existuje mnoho způsobů, jak si autoři zpestřují psaní. Jaké zvyky máš ty? Je nějaká hudba, která tě dokáže navnadit tak, že ti prsty samy jezdí po klávesnici a nevnímáš nic jiného, než text, který tvoříš? Či si pouštíš nějaký film, který máš jen jako kulisu? Anebo prostě jenom píšeš a zcela ignoruješ okolí?

Ano, k psaní většinou používám hudbu. Perfektně mě inspiruje soundtrack z Pána Prstenů (jak jinak žeJ), ale skvělá hudba je třeba i Two steps from hell nebo Gregorian či Enya nebo Era. Tohle mě vždycky dokáže inspirovat a nakopnout k psaní, ale když to na mě přijde, tak ani nepotřebuju hudbu a jsem schopná psát kdekoli, třeba i v ruchu v hodině matiky, tak třeba vznikla první kapitola Vraha J

Osm:  Jak vznikají tvoje povídky? Musí mít předem promyšlenou kostru příběhu či píšeš za pochodu, a pak text po sobě znovu pročítáš, předěláváš, upravuješ, hraješ s ním?

Většinou mám celou povídku promyšlenou až do konce a pak jen přidávám detaily a malinko si s tím pohraju. Ale když píšu jednotlivé kapitoly, mám je už většinou předem zformované v myšlenkách a povídku tedy píšu rovnou a pak už ani nepotřebuje nijak upravovat. Nepatřím k těm, kteří by se potili nad klávesnicí, když nemají inspiraci, základ kapitoly už prostě musím mít vymyšlený dopředu, nevymýšlím ho až při psaní.

Devět: Kteří spisovatelé jsou pro tebe autoritou? Máš nějakého oblíbence, jemuž by ses jednou chtěla vyrovnat?

Samozřejmě! Myslím, že to není těžké uhádnout. Mým největším vzorem je pan Tolkien. Má můj velký obdiv a neskonale si ho vážím. Ale myslím, že jemu se nikdy nikdo nevyrovná, takže se o to ani nijak zvlášť nesnažím. On je prostě zakladatel fantasy, on tento žánr vytvořil a všichni spisovatelé tohoto žánru se o něj opírají. Ale mám taky ráda Paoliniho. Když odbočím od fantasy tak je to třeba Viktor Hugo, jeho Bídníky prostě miluju.

Deset: Téměř každý autor, který nejdřív zveřejňuje svoje příběhy na internetu, čas od času zatouží potom, aby i jeho dílka byla vydána v papírové podobě. Sníš o něčem podobném?

Samozřejmě, kdo by nesnil. Jednou bych se chtěla psaním živit a vydat nějakou knihu. Ale v dnešní době zažívá fantasy žánr opravdový vrchol a v každém knihkupectví se police prohýbají pod knihami tohoto žánru, takže je těžké napsat originální příběh. No, uvidíme...

Lissë nén ar moica lálë tenn´ enomentielma! Neboli – Slakou vodu a lehký smích do našeho příštího setkání!

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře