Iluze

27. listopad 2011 | 01.17 |

Stojíš na vršku, díváš se k domovu.
Již svítá, slunce barvou krásnou krajinu zalévá
a ty chtě nechtě,
podléháš tomuto podmanivému pohledu.
Jasná probouzející se záře,
vrací teplo do tvé skomírající duše.

Ty zvedáš koutky, oči se ti rozzáří
a začneš se vracet zpátky do reality.
Melancholická chvíle, kdy ti vše přišlo nepřátelské a beznadějné zmizí,
stejně jako pára nad hrncem.

Ty potom můžeš začít s čistým štítem
a znovu žít v iluzi, že přeci jen máš naději.
Neustále doufat, neustále bojovat se svými stíny
a nepřipouštět si žádné prohry.

Jít dál. Neohlížet se dozadu a hledět dopředu s tím,
že když nejde o život,
jde o nic.

Jenže, jak toho dosáhnout,
když nemůžeš se zbavit světských pout?
Když jsi společenskými normami připoután
stejně jako Prométheus ke skále pevnými pouty?

Vře v tobě oheň vzpoury, chceš roztáhnout křídla
a rozletět se do nekonečna.
Ale poutá tě strach, že potom nad tebou druzí zahodí klíč.
Odsoudí tě a již nikdy více nepřijmou tě mezi sebe.
A ty nevíš, zda chceš víc svobodu anebo běžnou životní pohodu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře