Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

nel-ly: Myslím, že oslavy pro nás obyejné smrtelníky i podpořany jsi krásně shrnula do téhle alé povídečky a vážně, pokračování by vůbec neškodilo, i když není v plánu