Spravedlnost na školách, stávka a knížky

19. říjen 2011 | 18.57 |

Tento článek byl na mém starém blogu zveřejněn 10. června 2011

V posledních dnech je toho moc, a jak tak čtu články ostatních, zjišťuju, že nejsem jediná, komu se hroutí základy, na nichž byl postaven jeho život. Zvažuju, jak začít, zda podrobně anebo vzít jenom to, co by čtenáře mohlo zajímat. Dobře, ušetřím vás a pokusím se všechno vzít stručně. Ten sebelítostivý článek, co jsem psala nedávno, stačí.

Vím, že tu v posledních dnech velmi často nadávám na školu a na systém...ne, ani tak ne na systém, jako na to, jak se někteří staví k učivu či k známkování. Máme ve tříd různé druhy studentů, ale jedna děvčica nám všem pije krev čím dál víc. Do školy skoro vůbec nechodí, a když tam přijde je buď na notebooku anebo spí na lavici. Něco jako zápisky pro ni neexistuje, a pak otravuje ostatní v době, kdy si děláme maturitní otázky, zda by jí je neposlali, že nemá z čeho čerpat. Prý chudák nestíhá. Vždyť krucinál dělá velké kulové, i podle toho, co říká sama.

Dřív jsem jí litovala, snažila jsem se jí pomoct, ale časem jsem zjistila, že ona jen využívá mé naivity a skutečnosti, že jí pokaždé pomohu.  Teď už to ale není tak časté. Konečně, dalo by se říct. Smutné je, že jí její ulejváctví baští i profesoři. Všichni do jednoho ji litují, jak je těžce nemocná a pořád jí, co se týče učení, ustupují. Třeba profesorka na světovou literaturu. Slečna I., když výjimečně dorazila na hodinu, prohlásila, že se neměla čas učit. Nicméně předtím nám hrdě vykládala, jak přijde domů, je unavená, lehne si a probudí se až kolem šesté či sedmé? Máme ji potom věřit? Obzvlášť, když razítek v omluvném listu moc nemá a je tam pořád samá migréna nebo nevolnost? Tu látku, z které měla být zkoušená, jí profesorka odkládala půl roku, a pak když jí konečně vyzkoušela, dostala 4 -. Kde je potom nějaká spravedlnost? Ti, co přijdou po skutečné nemoci, dostanou vynadáno, že se to měli hned naučit a ještě v ten den jsou zkoušeni, kdežto naše slečna těžce nemocná ne. A v ostatních předmětech je to stejné. Nedávno mě dorazilo její prohlášení: "No, udělám si referát a hned si tím zlepším známku. Učit se nebudu."

Na testy nechodí, je věčně zkoušená mimo termín, a pak jí stačí přijít, udělat referát, který stejně zkopíruje z wikipedie a je vystaráno? Co to jako je? A tohle mě na tom štve. Že ti, co tam jako pitomci poctivě chodí, musí všechno plnit včas, nemají žádné úlevy a takovýhle lemplové to mají mnohem jednodušší. Sice se říká, že na každou svini se vaří voda, ale pomalu tomu přestávám věřit. Maminka mi říká, ať se nerozčiluju nad něčím, co stejně neovlivním. Jenže, jak mám tohle přecházet, když to potom za ni odnáší celá třída?

No nic, popojedeme. Dalším faktorem je plánovaná stávka odborářů, kterou ohlásili na pondělí. Plánovaná stávka tu už jednou byla, ale naštěstí pro nás ji zrušili. Jak to dopadne tentokrát? Pořád doufám, že se zase všichni domluví a poté budeme jedna velká šťastná rodinka. Na jednu stranu je chápu, jejich důvody pro tohle rozhodnutí neodsuzuju, jen mi vadí, že to odnesou normální lidé. Četla jsem několik článků na idnes a ihned a nestačím zírat. Hlavně s tím, jak to budou mít zaměstnanci těžké a jaké problémy budou mít. Myslím, že studenti budou naopak rádi, že si budou moct přispat a mají den volna navíc. Ale co už, počkáme a uvidíme.

Teď se vrátila kamarádka z práce a psala, že jim firma zaplatila taxíka tam i zpátky. Tak snad to nebude zas tak zlé. Jen bude zřejmě všude dost přecpáno.

Konečně se dostávám k mému oblíbenému a hlavně veselejšímu tématu, knížkám. Mám přečtený historický román Wolf Hall, konečně jsem dočetla třetí díl od Daniela Tůmy, další přečtená je kniha od Jean Sassonové – Majáda, dcera Iráku. A našla pár dalších objevů v antikvariátu. Nebudu je podrobně popisovat, jednodušší bude, když je přidám zvěčněné na fotografii.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře