Nejdřív smrt, až po ní sláva

5. leden 2012 | 19.20 |
› 

Omlouvám se za nadpis, vím, že zní hrozně, ale momentálně mě nic lepšího nenapadlo.

Již dlouho mi leží v hlavě myšlenka, proč si lidé začnou spisovatelů všímat až poté, co opustí tento svět. Poté, co umřou a už nemají možnost užívat si své slávy a uznání, které jim právem či neprávem náleží.

 Je zvláštní, že největší zájem nastane v okamžiku, kdy se v novinách objeví článek o umělcově smrti. A ano, budu mluvit pouze o spisovatelích neb ty podle mého až na pár výjimek mají v uměleckém světě nejtěžší úděl. Už jednou jsem se pokoušela tuhle myšlenku uvést na pravou míru, ale vzešlo z toho cosi, co vyvolalo diskuzi, která se ubírala trochu jiným směrem.

Prozatím vynechám herce, zpěváky či režiséry, ti na tom tak špatně nejsou, alespoň, co se uznání a finanční odměny týče. Chci se věnovat trendu, který se rozmohl v posledních letech. Byl tu již dřív, ale až teď si uvědomuji, jak je pro mnohé spisovatele těžké vydobýt si místo mezi velikány. Řekněme, že takový Stephen King, Joanne K. Rowlingová, Juraj Červenák či mnou nemilovaná Meyerová s tím problém nemají. Ti mají slávu zajištěnou.

Nicméně problémem spisovatelské dráhy je, že si autora začnou lidé všímat až po jeho smrti. Až po ní si uvědomí, že tu byl někdo významný, někdo, koho si dosud nevšímali a najednou o něm média začali psát o jeho či její smrti. Najednou si uvědomí, že přišli o někoho, kdo pal knížky, vydával je, ale dosud si jej tolik nevšímali. Přijde mi, že si díky článkům o zesnulém zatouží dotyčného poznat, a tak začnou ve velkém kupovat knížky. A přitom za jeho života se jeho tvorba tolik neprodávala, protože pro lidi nebyla tolik zajímavá. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, tak smrt prodává. A velmi dobře prodává.

Vždyť, i když se podíváme hluboko do minulosti na životy spisovatelů, o nichž se nyní učíme, tak za svého života třeli bídu s nouzí, živořili, někdy museli mít několik zaměstnání najednou, a psali jen po večerech. Někteří měli tu výhodu, že se narodili do šlechtické rodiny a jejich rodiče je podporovali.

Opět je zde problém, že tohle nelze říct o všech. Někteří měli štěstí a slávy se dočkali již za svého života.

Abych se konečně dostala k jádru problému...nikomu neuniklo, že v posledních měsících hodně spisovatelů umřelo. Počínaje panem Lustigem, Monyovou, Andronikovou, Havlem či Škvoreckým. Hádám, že jména Lustig, Havel či Škvorecký všichni znáte. Nicméně mnou zmiňované dámy upadly v zapomnění. Tedy, stalo se přesně to, co většině.

Až po jejich smrti začaly znovu vycházet jejich knížky, nakladatelé hojně vydávali jejich memoáry, sebrané spisy a noviny psali o pikantnostech z jejich soukromí. Asi největší humbuk se strhl okolo paní Monyové, která t v životě neměla jednoduché. Jen je škoda, že pani Androniková umřela v týdnu, kdy se většina novin věnovala zesnulému bývalému prezidentovi, takže opět tentýž problém. Lidé se chovali, jako kdyby nebyla, už neměli ve své mysli místo na nějakou českou spisovatelku. Vím, házím všechny do jednoho pytle, ale snad je všem jasné, že se opět zaměřuji na ty, kterých se to týká. Nikdy nemůžeme soudit všechny stejně, ale tenhle článek se týká té větší části.

Pořád mě nepřestává překvapovat, co všechno dokáže mediální reklama. Vzhledem k tomu, že právě ona mnohdy rozhodne autorův osud, tak je důležité, aby byla co možná největší, nejpropracovanější a dokázala především zaujmout. Navíc jistě znáte heslo, že špatná reklama je taky reklama. Takže se najednou začnou na světlo dostávat kostlivci ze skříně, noviny jsou plné palcových titulků hlásajících o věcech, na které by rodiny zesnulých nejradši zapomněli, ale nemohou, protože média a lid jim to nedovolí.

Umřel tu přeci člověk, tak je potřeba z jeho života vyždímat, co nejvíc a nebrat ohledy na pozůstalé. Tohle nemám ráda. Pak mě irituje také skutečnost, že hojně začnou vycházet memoáry pochybné kvality, které se však přesto zakládají na pravdivých informacích. Proč? Protože smrt a skandály dělají spisovatele někým zajímavějším? A není na něm právě zajímavé a fascinující to, že po sobě něco zanechal? Dokázal jít za svým, vydat knihu a jakž takž se tímto povoláním uživit.

Hádám, že teď někteří namítnou, že vydat knihu zvládne každý a důkazem jim budiž skutečnost, jak moc knížek v dnešní době vychází. To ano, ale málokdo se dokázal udržet na pomyslné příčce těch velikánů, kteří mohou jen a jen psát.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Nejdřív smrt, až po ní sláva temnářka 05. 01. 2012 - 20:53
RE: Nejdřív smrt, až po ní sláva jarmik 06. 01. 2012 - 13:36
RE: Nejdřív smrt, až po ní sláva lúmenn 09. 01. 2012 - 20:20