Rozhovor 11 - Lily of the valley

5. únor 2012 | 18.44 |

 Odkaz na autorčin blog neuvádím, protože Lily už bohužel svoji tvorbu nezveřejňuje

Za prvé: Psaní článků jakéhokoliv druhu se věnuješ už dva roky. Jako mnoho ostatních jsi začínala s psaním fan fiction, jeden čas si se věnovala i glosování. Kdo tě inspiroval k tomu založit si blog a co sis od toho slibovala?
Vzpomínám si, že jako na první jsem narazila na Blanch. Zcela upřímně... Nebavilo mě to.  Nějak jsem se doklikala až k Vruonovi, a teprve jeho fan fiction mě trochu oslovila. Začala jsem psát svoji první povídku, která se nebezpečně podobala jedné z Vruonových, což jsem v té době nepovažovala za chybu. A jelikož mám ráda komunikaci, musela jsem vědět, co si o tom ostatní myslí. (A velmi brzy jsem zjistila, že to není nic lichotivého.) A co jsem si slibovala? Chtěla jsem se začlenit do toho úžasného společenství.

Za druhé: Dva roky uplynuly od tvého aktivního psaní. Našla sis díky tomu nějaké nové přátele, s kterými se stýkáš, anebo píšeš?
Určitě. Vlastně jsem čistě náhodou zjistila, že moje spolužačka taky píše fan fiction, to byl docela šok. Nikdy dřív jsme se společně nebavily, ale od té doby se to naprosto změnilo.  A nejen v realitě, mám o dost víc známých, a hrozně mě baví se bavit s někým, o kterém vím jenom to, co píše - a přitom toho vím tolik.

Za třetí: Když už jsme u toho psaní, jakou atmosféru si musíš vytvořit, abys mohla začít psát nové příběhy? Jaká nálada, hudba tě nakopnou?
Tak to je hodně různé... Když jsem psávala dřív povídku z dob Pobertů, téměř vždy mi hrála nějaká taneční, živá hudba. Poslední dobou jsem si zvykla na rock, ale u chystané fantasy si pouštím keltskou hudbu. Ta mě dokáže nakopnout, i když si ani nemyslím, že něco vyplodím. Náladu si snažím dotvořit, i když jsem utahaná, stačí hudba (to někdy využívám i vážné) nebo nějaké video, a najednou to jde.

Za čtvrté: Na internetu vystupuješ dost otevřeně a upřímně říkáš, co si myslíš, což někdy vede k dost zajímavým diskuzím. Neměla jsi někdy kvůli tomu nějaký problém, jenž ti způsobil nelehké žití na internetu? 8o)
Vlastně ani ne. Nikdy mi na blogu nikdo nenadával... Asi jsem upřímná, ale když to vypadá, že si tvořím nepřítele na život a na smrt, vždycky to nějak ukecám, a nějakým zázrakem si druhá strana začne myslet, že to nestojí za to. Možná existuje jediná výjimka, ale o té raději pomlčet, už je to přeci jen delší doba a já bych nechtěla oživovat staré problémy.

Za páté: Dle tvého zamření soudím, že zbožňuješ fantasy a literaturu obecně, ať je to jakýkoliv žánr. Můžeš nám představit některé svoje oblíbence?
Ani nevím, jestli mám nějaké zvláštní oblíbence. Vždy se mi něco hrozně líbí, a za měsíc si nevzpomenu na autora. Ale z fantasy si stále pamatuji Jonathana Strouda a jeho trilogii o džinovi Bartimaeovi. To je moje "srdcovka", nejvtipnější fantasy, co znám. Samozřejmě, obligátní Harry Potter, Pán Prstenů, a také Zeměplocha od Prattcheta. V tuhle chvíli mě toho víc nenapadá... Další nižší žánr (jako fantasy) je detektivka. Zbožňuju Agathu Christie.  Nebo Sherlock Holmes od Doylea... A díky blížící se maturitě začínám přicházet na chuť i váženějším autorům.

Za šesté: Znovu se zeptám na to, co máš ráda, anebo spíše, na to, co bys chtěla. Máš nějakou zemi, jež bys v budoucnu chtěla velmi podrobně procestovat a nějaký ten čas v ní žít?
Vlastně mám sen, že procestuju Evropu. Brzy mě čeká výměnný pobyt s jedním gymnáziem v Goudě (Holandsko), na což se těším. Jediné, co vysloveně nemám ráda, je Německo. Zajímá mě Rusko, chtěla bych se podívat do Ameriky, i když ji nezbožňuju. Austrálie, Madagaskar, Kanada... Je toho vážně moc.

Za sedmé: V poslední době si začala chodit do jednoho zvířecího útulku, což ti zase přineslo nové záliby. Můžeš nám o tom prozradit více a seznámit nás se svými favority?
No, to by bylo na dlouhé povídání... Ve stručnosti: na ten nápad mě přivedla Nelien. Sama do jednoho chodí, a když jsem četla její články, začala jsem přemýšlet o našem útulku. Není nově vybavený, je tam toho hodně co upravovat, ale mám ho ráda. Nejsou tam jen psi, ale i kočky, koně, husy (které na mě vyjíždějí kdykoli mě vidí), prasata nebo slepice. Někdy to je vážně veselé, ale jestli to někoho zajímá, lepší by bylo, kdyby se podíval na můj blog a přečetl si čerstvé postřehy a prohlédl pár fotek.

Za osmé: Kterou z tvých povídek bys svým novým, anebo starým čtenářům doporučila a proč?
To je hodně složité. Vlastně žádnou - Dum spiro, spero je stará, ze začátku hodně špatně psaná povídka z doby Pobertů. Nemyslím si, že by byla nějak originální, ale tam něco zvláštního je. (a v neposlední řadě - je to telenovela. Jen málo povídek má víc kapitol.) A V Temnotě Světlo je momentálně trochu pozastavená, nemám na ni vůbec čas. Všechnu energii věnují psaní fantasy Cesta Krále, kterou ale neuveřejňuji - což se může rychle změnit. Po pravdě, na tuhle povídku jsem vážně pyšná, což ale čtenářům moc nepomůže.

Za deváté: Na svém blogu jsi psala, že jsi momentálně zabrána do psaní vlastního fantasy příběhu, jenž tě zcela pohltil. Mohu-li to prozradit, příběh se jmenuje Cesta krále. Co od něj máme očekávat, jak se příběh bude vyvíjet dál a zda bude mít vícero dílů.
Cesta je snad první příběh, který mám vymyšlený od začátku do konce. Snad nebudu nic měnit, protože momentálně se mi na ní líbí snad vše. Vypráví o putování mladíka Atarina, který se má stát budoucím králem. Musí požádat čtyři stvořitele o dary, které by mu pomohly navrátit vládu, kterou si uzurpují čtyři muži. Čtyřka je pro příběh hodně důležitá, nejen v těchto náznacích. Ale víc raději neprozradím. Neočekávám druhý díl, snad se vejdu do jednoho.

Za desáté: Máš nějaké sourozence? Pokud ano, jaké spolu máte vztahy? Vycházíte spolu, anebo si většinu času lezete na nervy, či je to od každého trochu?
Mám o pět let starší sestru a o osm let staršího bratra. S bráchou vycházíme skvěle - nebydlí u nás. Přijíždí jenom na víkend, a to je klid. Sestra ještě pořád bydlí u nás, s tou se často hádáme - ale jsou i světlé chvíle. Takže je to asi jako všude - někdy se nesnášíme a jindy se milujeme.

Za jedenácté: Udělala jsi někdy něco bláznivého? Něco za co se třeba stydíš, anebo se tomu dnes už směješ? Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Jelikož je tohle také poslední otázka, tak mě napadá, zda nechceš čtenáře pozvat na svůj blog a nějak je navnadit.
Blbosti dělám pořád, ale většinou na ně ráda vzpomínám. Blázniviny jsou méně časté, ale co mě teď napadá, je jediná, a o té tady nebudu psát, protože by mi mohla způsobit problémy - jako dřív, kdy mě jedna paní profesorka našla na internetu blog, kde jsem se o ní nelichotivě vyjadřovala. Do budoucna chci dopsat Cestu, zkusit se dostat na veterinu - a zvládnout maturitu, samozřejmě. Pokud případné návštěvníky nenavnadí rozhovor, já už to dál nezvládnu. Za pokus nic nedáte, že?

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře