Všechno při starém

19. říjen 2011 | 19.02 |

 Psáno dne 12. října 2011

Je to zvláštní, ale některé věci jsou neměnné. V tomhle případě se jedná spíše o lidi a jejich postoj vůči určitým povinnostem. Vím, že to asi nemají jednoduché, ale to nikdo a věčně se vymlouvat na rýmičku, druhý den to jsou odřená kolena, třetí den migréna, čtvrtý den nevolnost a pátým dnem mají průjem, tak se nemohou divit, že jim to ostatní dávají sežrat. Pořád se jí snažím pomoct, alespoň jí říkám, z čeho a kdy píšeme, pokud ten den nebyla ve škole, dodám ji zápisky, ale skřípu u toho zuby. Protože, i když ji chci k něčemu dokopat, všechna moje snaha a snaha ostatních přijde vniveč.

Už jsem se tím zabývala minulý školní rok, ale tentokrát ještě o nic nešlo, byla ve třetím ročníku, a proto si to svoje lajdáctví mohla v přiměřeném množství dovolit, ale teď je ve čtvrtém ročníku, kam se nad očekávání všech dostala. Dělala totiž reparát z psychologie. Smutné na tom je, že už jí spílají i profesoři, kteří se oné slečny dříve zastávali.

Jde tam v podstatě o to, že dotyčná, když je ve škole, tak buď spí na lavici anebo si hraje na notebooku hry či chatuje na facebooku. Právě ta její ignorace mě zaráží. Ještě smutnější na tom je fakt, když ji zapomenu oznámit test a ona přijde do školy v den, kdy se zrovna píše. První, co prohlásí je: "Výborně, píše se test a nikdo mi to neřekne." A zírá vyčítavě na mě. Co mám na to říct? Normální studenti si den před příchodem do školy zjistí, co všechno zameškali a snaží se to, co nejdřív dohnat. Ne, ona ještě svoji blbost bude vyčítat ostatním. Už jsme se kvůli tomu několikrát chytili. Tedy chytili...vzala jsem si ji stranou, řekla jí, co mi vadí a ona na to: "Pokusím se to napravit, vím, že je to otravné." Ale nic se nezměnilo a přitom je to ještě horší, než loni.

Když potom profesoři diktují termíny s testy či referáty anebo úkoly a ona tam čirou náhodou je, tak chrápe. Nedávno mě dorazila při hodině angličtiny. Profesor se jí snaží zkoušet, co nejméně, poněvadž ze sebe nevymáčkne ani slovo, a když už ji tedy zkouší, tak to stojí za to. Šlo o třetí vyučovací hodinu, předtím, než se na ni zaměřil, byla zase ve svém světě, a když dal květu studentstva větu a ona nebyla schopná odpovědět, tak si do ní rýpnul a ona na to odpověděla: "Omlouvám se, ale já jsem ještě rozespalá.

" A nechal ji, být. My ostatní na ni jen tiše zírali.  Co k tomu říct? Unavení jsme všichni, ale nikdo to nepoužívá jako výmluvu, proč nemůže odpovědět. Tohle, že je ta její slibovaná změna? Pff, kecy, kecy, ježek v kleci.

Stejně tak maturitní otázky. Nedávno jsme psali z romantismu, ale dotyčná nedorazila, a když tam přišla, tak profesorce dávala otázku s tím, že se omlouvá za pozdní dodání, ale byla prý nemocná. Tentokrát už to nevydržela ani profesorka a pustila se do ní. "Ale slečno, měli jste si to udělat přes léto, plus jste pak měli 14 dní navíc, vzhledem k tomu, že jste měli posunutý začátek školního roku a měla jste mi to po někom poslat. Jste dospělá osoba, tak se podle toho chovejte." Nekřičela na ni, jen nasadila svůj obvyklý autorativní hlas a řekla jí k tomu svoje. Ale pomůže to? I mnou zmiňovaný angličtinář prohlásil, že ona slečna se nemá šanci k té maturitě dostat.

Taky mám obavy, že pokud se nevzpamatuje, nezačne něco dělat, tak ji nechají si užít maturitní ples, a pak pápá milá slečno studentko. Už to tak na naší škole jednou udělali. Celé čtyři roky tu školu flákala, zatahovala, odcházela během vyučování a to stylem, že když se jednu hodinu psala písemka, tak odešla, a pak se s vítězným úsměvem vrátila. A pak, když totéž praktikoval ve čtvrťáku a ještě na plese (víme to od profesorů, kteří to před námi a s námi řeší) hrdě prohlašovala, že to má na téhle škole jisté a nemohou jí nic udělat. Jenže, i tahle expertka se přepočítala, a když si potom užila ples, tak ji vyhodili za 40 neomluvených hodin z praxe a pár dalších ve škole.

Jen nepochopím jedno. Proč to neřeší škola hned a nechává to zajít takhle daleko, a tak trochu mě to i mrzí. O co příjemnější atmosféra by pak v té třídě byla? Takhle to odnášíme my a téměř každý den posloucháme stížnosti na to, jak někteří hodně chybí a nic nedělají....

Pak mě také fascinuje ples. Těším se na něj jako malá, ale vadí mi, že opět dělá ve třídě dusno. Přijde mi, že se nedokážeme shodnout ani na tom, jakou barvu má hovno. Nedávno tomu narazila korunu přestřelka o to, kde kdo bude sedět. Do určitého termínu se měl odevzdat seznam pozvaných, aby podle toho mohli přidělit sezení. Jenže nikdo netušil, že to pak plesový výbor změní, aniž by se poradil. Smutné na tom je, že to pak odnáší naši kluci na tělocviku, kterým další třídy vyčítají, ať si ty naše štěkny zkrotí. Nechci rýpat, ale kdyby to brali trochu s nadhledem a skutečností, že maturitní ples je jenom jednou za život, možná by se potom dokázali dohodnout. Ale co nadělám, opět bohužel nic.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře