Tajemná moc katedrály

18. únor 2012 | 14.16 |

Netušil proč, ale pokaždé, když se mohl ukrýt do nějaké křesťanské stavby, bylo mu najednou lépe. Ta všudypřítomná tajemná atmosféra vnitřku staveb, silné zdi, které za sebou měly několik staletí a vždy mlčenlivě přihlížely různým osudům lidí, kteří sem stejně jako on, přišli hledat úkryt, pochopení a možná i odpuštění. Nechápal, co ho zas a znovu vedlo k tomu, že se do kostelů vracel. Ale pokaždé, když skončila práce, měl splněné všechny povinnosti, usedl do kamenné lavice, ponořil se do svých myšlenek a nechal se obklopit chladem panujícím uvnitř kostelů.

Mnohokrát přemýšlel, co lidi vede k tomu, že chodí na několika hodinové mše, které některým nic neříkají a chodí na ně, jenom protože musí. Jenže teď už dospěl. Pochopil.  Hledali úkryt před vnějším světem, lásku od bytosti, která prý nad nimi bdí a řídí jejich kroky, chrání je před zlými mocnostmi...tomuhle zrovna moc nevěřil, ale co on ví? Třeba je to možná pravda. Vždyť, na každém šprochu pravdy trochu. Navíc, silně pochyboval, že nebýt skutečného podkladu, který doprovází všechna náboženství. Jak je možné, že tolik lidí věří v něco, co někdo vymyslel a přináší jim to štěstí? Musí existovat něco mezi nebem a zemí. Něco, co jim je prozatím ukryté a zjevuje se jim to pouze v náznacích. V malých dávkách, aby je to nezabilo.

Když zvedl pohled ke stropu kostel, neubránil se, aby jím neprojel záchvěv posvátné úcty. Přeci jenom, ať si říká, kdo chce, co chce, tohle umění je nádherné. Ale když si uvědomil, kolik lidí na stavbě muselo pracovat, a kolik z nich na ní přišlo o život. Vždyť, v tehdejších stavebních podmínkách to ani ti, co obstarávali výmalbu, to neměli jednoduché. Nechtěl by být v jejich kůži.

Jelikož už začínal pociťovat nepohodlnost dřevěné lavice, vstal, aby se prošel. Nebyl mše, takže na něj nebude nikdo vrhat káravé pohledy. Sledoval kněze, jenž si připravoval věci na mši a zřejmě si také užíval klidu, jenž mu kostel poskytoval. Bylo zvláštní, jak se tito lidé dokázali plně oddat tomu, v co věřili. S jakou vášní, pronášeli řeč při bohoslužbách. Záleželo ovšem na jedinci a na jeho daru řeči. Někdy se stalo, že i kněz šlápl vedle a nedokázal udržet pozornost svých posluchačů.

Když kráčel kolem barevných oken, kde byly vyobrazeny různé výjevy z Bible, a viděl, jak tím oknem prochází světlo, zastavil se u každého okna zvlášť, jako by ho spatřil poprvé. Studoval každý detail, každý tvar a vzpomínal na osudy těch, kteří na něm byli vyobrazeni.

Jakmile došel an druhou stranu, k místu, kde stál oltář, pohlédl na hodinky. Už byl čas jít. Nechtělo se mu, ale povinnosti všedního života volaly. Zrychlil krok. S těžkým povzdechem zatlačil na mohutné dřevěné dveře a vyšel ven. Zpátky do reality. Zpátky do hluku, křiku lidí, neodbytného řevu motorů od aut a pachu velkoměsta. Život ho volal se vším, co k tomu patřilo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Tajemná moc katedrály marieke 20. 02. 2012 - 20:14
RE: Tajemná moc katedrály nel-ly 23. 02. 2012 - 20:17