Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

niënor: Ano, vím že jsem se to měla naučit. Já to uznám. A že jsem neuměla tu matiku a mě tu pětku dal a jí ne? To mě naštvalo. Ne proto, že bych měla zlost kvůli tomu, že mám pocit ukřivděnosti, že mi tu pětku neměl dávat. Mě jde čistě o princip. Taktéž jí začínám mít plný zuby, leze mi na nervy. Jistá profesorka mi to říká pomalu týden co týden, že jsem si zvolila špatný obor a měla bych odejít. Ale řekla to někdy jí? Neřekla. TOhle mě opravdu přestává bavit.. po maturitě se naše škola nebude stačit divit..