Bolavé kolínko

20. říjen 2011 | 16.02 |

Dodnes si kladu otázku, proč si člověk po ukončení základního vzdělání lépe nevybírá obor, jenž bude potom studovat. I když studovat asi není ten správný pojem. Teď již chápu, jak moc je důležité si pořádně promyslet, kam potom půjdeme. Poněvadž, pokud si vybereme špatný obor, jsme bez pardonu v háji. Chodit do školy, jenom protože musíme, je na zabití a je to stejně otravné, jako když pracujete na místě, kam chodíte neradi. Nicméně studenti mají výhodu v tom, že mohou své rozhodnutí změnit a přejít na jinou školu. V práci to jde také, ale je to mnohem složitější. Nicméně nepochopím ty žáky, kteří jsou na škole jenom z toho důvodu, aby nemuseli moc dřít. V přechodu jim brání jejich lenost a naprostá ignorace.

Již mnohokrát jsem se zmiňovala o jedné spolužačce, která celé čtyři roky dělá velké kulové a sází na to, že ji profesoři pustí dál jenom kvůli lítosti. Chápu, je nemocná, ale proč tedy nemá razítka od doktorů? Když jdu k lékaři na kontrolu, chybím celý den, automaticky si dám razítko, aby mě ostatní nemohli z ničeho obviňovat. Jediného lékaře, na něhož má razítko, je zubař popřípadě praktický lékař, když si jde pro uvolnění z tělocviku. A proto se nám nemůže nikdo divit, že o jejích slovech začínáme pochybovat.

Každý den přijde s jinou nemocí. Jednou si odrovnala koleno, a poté přihopsá do školy celá rozesmátá, hned na to jí bolí zuby a přinese si svačinu z McDonalda, pak je jí špatně od žaludku či má smrtelnou chorobu rýmičku. Dělá to stylem, že dva dny jde do školy, a pak po zbytek týdne chybí. A plánuje si to tak šikovně, že se jí udělá nevolno pokaždé, když píšeme nějaký test. Ok, chápu. V době nemoci ji sešity klidně půjčím, ale pokud je ve škole, měla by si nějak zařídit zápisky, a ne je potom shánět od spolužáků, kteří do té školy chodí i s antibiotiky a nepříjemným suchým kašlem. Jsme totiž v maturitním ročníku a je na čase začít něco v té škole dělat a ne jen hrát na lítost profesorů.

Nechci působit jako saň, ale vadí mi, že když je ve škole, tak buď spí na lavici či si hraje na notebooku hry anebo chatuje. Taktéž není jediná, ale na rozdíl od ní si to ostatní všechno potom doženou, a když mají dávat pozor, dávají pozor.

Ne tak naše slečna. Jednoduše spoléhá na to, že se pak přitočí k těm, co si ty zápisky píší, nahodí smutný úsměv a prohlásí: "Mohla bych si půjčit tvůj sešit? Jak jsem chyběla, nemám něco dopsané." Jenže kdyby měla nedopsané jen ty hodiny, které skutečně chyběla. Jí chybí absolutně všechno.

Příkladem budiž dnešní hodina matematiky, kdy ji matikář vyvolal s tím, že má z testu za pět, a proto ji vyvolá, aby si to opravila. Měla s tím počítat, dělá to tak pokaždé. Nicméně, už když kráčela k tabuli s poznámkami typu: "Ale já to neumím, měla jsem chřipku." Bylo jasné, že dostane další pětku. V sešitě neměla ani čárku, jen úvodní hodinu. Profesor už nevydržel a při prohlížení v třídnici, kde hledal dny, kdy údajně chyběla, prohlásil: "Vy chybíte jenom v dny, kdy máte matematiku. A když už tady jste, tak v té lavici spíte a nic neděláte." Znovu započaly klasické výmluvy. Pětku jí nakonec nedal. Což je nespravedlivé vůči ostatním. Nás bez pardonu vyzkouší a jí dává takovéhle úlevy? Jé, já bych ji hnala.

Taktéž první hodina světové literatury. Na první test z romantismu tradičně nepřišla, ale s ní chyběla i jedna dívčina, která bohužel musela odejít v den testu, těsně před hodinou, kdy se ten test psal. Chápu profesorku, že si to vzala osobně, a že to ještě tu hodinu řešila a stěžovala si profesorce třídní. Nicméně když už, tak všem měřím stejným metrem, ne? Když jsem s tou spolužačkou mluvila, tak říkala, že kdyby se chtěla vyhnout testu, tak to nedělá tak okatě. Nicméně, obě dvě psaly náhradní test, kde jim dala jednu otázku.

Než se dostalo na dozkušování, uplynula dost dlouhá doba na to, aby se to obě mohly naučit. Když došlo na lámání chleba, tak si profesorka vzala na paškál pouze tu spolužačku, která odešla hodinu před testem. Bohužel nic neuměla. A tak se do ní profesorka pustila s tím, zda si zvolila správný obor a neměla by přestoupit jinam. Dotyčná na to nic neřekla, věděla, že se to měla naučit, jen ji přišlo nespravedlivé, že stejným způsobem neryla i do té druhé osoby.

Ta druhá slečna celou dobu seděla skrčená v lavici, a když potom bylo po zkoušení, nasadila tomu korunu tím, že si vytáhla sešit, vzala propisku a vytuhla. To už nevydržel nikdo a ve třídě to šumělo jako ve vosím úle.

Nejhorší je, že nic nemůžeme říct, pouze když tam ona slečna není, tak ji řešíme s profesory, oni nám to odkývají, ale nic se nezmění. Angličtinář na rovinu prohlásil, že jí k maturitě nepustí, protože by ji stejně neměla šanci udělat. Říká to i profesorka na světovou literaturu, ale místo aby jí řekli pravdu do očí, nechávají ji žít v iluzi. Ale obávám se, že ona tu maturitu nakonec udělá. Ve třídě má dost přezdívek, ale v poslední době jí jedna spolužačka začala říkat "protekční zmetek".

Kolikrát jsem si jí už vzala stranou, kolikrát jsem se jí snažila domluvit, aby začala něco dělat a nebrala to jenom jako procházku v růžové zahradě. Doteď nemohu zapomenout na její prohlášení, že si udělá pár referátů, nechá se jednou milostivě vyzkoušet a má to v kapse. Vy byste nestříleli?

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře

RE: Bolavé kolínko luckily 20. 10. 2011 - 16:25
RE: Bolavé kolínko niënor 20. 10. 2011 - 16:42
RE: Bolavé kolínko polgara 20. 10. 2011 - 16:46