Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

polgara: nienor: Co naděláme, musíme to v té škole přežít. Mně jen prostě zaráží, jak jí to všechno prochází. Sice na ní všichni svorně nadávají, ale zůstává jen u slov.