Těžký život studentů

19. říjen 2011 | 18.54 |

Článek, který jsem na svém starém blogu zveřejnila dne 23. března 2011

Čím dál tim častěji uvažuju o tom, proč někteří do škol chodí. Protože jim to nařizuje společnost? Poněvadž musí mít maturitu? Protože, kdyby neměli vzdělání, byli by za nuly? Za osoby hodné opovržení? Jenže ani s papírem není život v dnešní době jednoduchý. Neb jak často podotýká jedna profesorka: "Maturitu má teď každej vůl." Nejde o to, co umíš, ale jak svoje znalosti umíš prodat a o zkušenosti. Dost často totiž slýchávám od těch, co už mají studia za sebou, že bez praxe je téměř nikde nechtějí. Tak k čemu studium, proč nejít rovnou pracovat abychom měli ty tolik důležité zkušenosti? Příliš mnoho otázek a téměř žádné řešení.

Nicméně jsem se chtěla zbývat tím, jak se někteří chovají ve škole. Nejde mi o chování studentů jako takové, jako spíš o jejich studia. Ano, sama mám mnohdy překonat svoji vrozenou lenost, přestat dělat to, co mě baví či to, co musím a jít se učit. Ale překonám se a nad ty učebnice si sednu. Anebo i to málo, co pro studia mohu udělat je dávat při hodinách pozor a nekoukat do prázdna. Nechci si hrát na světici, ani zdaleka jí nejsem, jen konstatuju holou skutečnost. Nuže, ale zpátky k jádru problému.

Není tomu tak dávno, co profesoři ustoupili v tom, že v hodinách povolili notebooku a dokonce si můžeme uvařit i kafe na posilnění pozornosti či čaj. Ve skříni totiž máme ukrytou varnou konvici. Nicméně to by ani tak nevadilo, pokud profesoři chtějí, tak jim kafe uděláme taky a nálada je hned lepší, doporučuju vyzkoušet. Horší je skutečnost, že několik jedinců zjistilo, že se mohou připojit na školní internet. Šrotují vám závity, začíná vám docházet, o čem bude řeč? Místo aby si někteří psali poznámky, tak jsou buď na facebooku anebo hrají hry. Jenže dělají to tak šikovně, že profesoři si naivně myslí, že poctivě sledují výklad.

Vím to moc dobře, sedím v poslední lavici. Dokonce i spolužačka, která dřív odolávala, si do školy vzala notebook a vesele si krátí nudné hodiny zábavou. Neříkám, že tak činí všichni notebookáři, ale valná většina bohužel ano. Mně by jejich počínání bylo ukradené, kdyby potom neotravovali ostatní s tím, co se děje a jaké mají dělat cvičení. Na tuhle činnost je expertkou moje spolusedící.

Buď v té lavici spí, a pak když do ní šťouchnu, ať nespí, tak prohlásí, že nespala...nebo zírá do prázdna či zneužívá možnosti, které jí počítač poskytuje. Není divu, že častou vybouchnu, ale pomoc jí neodepřu. Jako ten největší pitomec jí všechno vysvětlím, poradím a ona pak zase vypne. Doslova.

Nejvíc mě na tom irituje skutečnost, že ta dívčina hodně chybí. Ano, je nemocná, chápu ji. Ale někdy se jí prostě nechce do školy, tak tam nejde. A když už tam je, je to totéž, jako kdyby tam nebyla. Snad někdo pochopí, co tím myslím. Pokud někdo nedává pozor okamžik, anebo nepochopí látku, i přestože celou dobu poslouchal, ochotně vysvětlím, ale když někdo na to okázale kašle, tak se mi nemůže nikdo divit, že vybouchnu.

Ráda bych se zmínila ještě o jedné osůbce. Taktéž není hloupá, jen neskutečně líná. Nedokáže si odepřít zábavu, na což potom doplácí. Vzpomínám na aféru s jednou profesorkou. Nevím, jestli se jí kantorka snaží vyprovokovat k tomu, aby v jejích hodinách konečně začala něco dělat či už ji má plné zuby. Ale těch srážek, co spolu ty dvě měly. Nejhorší je, že spolužačka to bere jako útok na svoji osobu a ne aby se zamyslela a šáhla si do svědomí, začne nadávat na profesorku. Vyčítá, nadává jí do krav a používá mnohem horších označení. Je to fajn kamarádka, dobře se s ní diskutuje, je chytrá, jen teď má asi těžké období. Ale kdo ho nemá? Ukažte mi někoho, kdo všechno zvládá s přehledem.

Mám je ráda, ve své podstatě nejsou špatné, jsou normální a dokážou pomoct, ale nemuseli by si svoji neschopnost vylévat na druhých a dělat ostatním zbytečné dusno. Nejsou jediné a nejsou ani poslední. Pořád samé výmluvy, ale žádná snaha. Vím, hezky se mi to mluví, ale na druhou stranu, kdo něco takového zažil, snad pochopí. Chci tím říct, že je chápu, ale nechápu skutečnost, že s tím nejsou ochotny nic udělat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře