Článek Voda pro slony (2011)

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Voda pro slony (2011)

19. 11. 2011 - 16:38

p.d.: na tenhle film jsem vytáhla kamarádky do kina. byla jsem zvědavá, i když pattinson mi tam docela vadil. nemohu si pomoct, ale na mě ty jeho dva výrazy nezabírají, už nejsem jeho cílová skupina, a když tady ani netrpí, tak ani není vtipnej. proč jsem na to tedy šla, když hlavního hrdinu odmítám už z principu? z jednoho povrchního a pubertálního důvodu - miluju christopha waltze. ano, vadilo mi, že jeho postava nebyla propracovanější. na christopha je radost se koukat, je to opravdu pan herec a jeho potenciál je bohužel většinou trestuhodně nevyužitý (radši ani nezmiňuju tragické případy typu zelený sršeň). motivace jeho chování z pohledu nadrženého patinsona, kterého zajímala jen jeho žena, nebyla důležitá, prostě to byl mizera, s nímž jeho (robertova) milovaná trpí a nikdy s ním nemůže být šťastná. na druhou stranu ředitel cirkusu byl ředitelem "firmy", jejím majitelem, měl spoustu zaměstnanců, velkou konkurenci, mizerné zakázky, finanční problémy, chcípou mi zvířata, nemá na to, aby udržel všechny zaměstnance (o odstupném nemluvě) - a do vlaku mu vpadne nevystudovaný veterinář, co se mu začne ometat kolem mladé manželky... já bych měla nervy na pochodu taky. a do toho ještě ten slon! kdo mohl vědět, že slon mluví polsky? (jako ctitelka christopha waltze jsem vedla monolog na jeho obhajobu celou cestu z kina)
co mě na tom filmu ale dostalo nejvíc, byl ten konec. seděla jsem v sedačce, zírala na plátno na sluncem ozářenou scénu s usměvavým robertem, usměvavou reese a usměvavými dětmi a říkala si, že to snad není ani možný. na filmy s těmihle konci by mělo být varování, aby na to byl člověk duševně připravený. tohle je věc, co u filmů opravdu nemusím. když už happy-end, proč to ještě zalévat zlatou barvou slunce a všem namontovat ty nejšťastnější úsměvy, jaké jsou schopni nasadit? od toho máme telenovely, tam jsou taky pořád v objetí a ujišťujou se "miluju tě, mami", "já tebe ještě víc, dceruško, a už se těším na juanita, získám v něm milovaného syna..." bla bla bla... nevím, jak to funguje jinde, ale mě po ránu nikdo neujišťuje, že mě miluje takovou, jaká jsem (dokonalá, jak jinak) a neobjímá mě, aby mi dodal dostatek sil na cestu z baráku... ale možná jsem jen moc velký cynik a nemám pro to pochopení, kdo ví... každopádně kdyby to sekli před tím, mohl to být (alespoň pro mě) o stupínek lepší film.

---
paccia-domna.blog.cz