Nová krev

24. listopad 2011 | 10.29 |

  

Odpolední ticho přerušila rána bičem, která se hned poté několikrát opakovala. Již tak vyčerpaná zvířata musela přejít do nejvyšší rychlosti, aby splnila příkazy vystresovaného kočího. Jednalo se o pár hnědáků, kterým lítala pěna od huby. Běželi už několik hodin a ještě je čekala dlouhá cesta, než dojedou ke svému cíli. Kočí, který seděl na sedátku. Ani on nevypadal, že by se mu nečekaná cesta zamlouvala. Možná za to mohla i skutečnost, že se na obloze začaly objevovat husté tmavé mraky a vítr byl čím dál silnější. Kočí patřil mezi ty, jimž vadil pohled na uštvaná zvířata. Ale nemohl zastavit. Byl zvyklý na to, že během jízdy měl po určitém úseku stanoviště, kde tažný pár koní vyměnil. Sice jej to zdrželo, ale aspoň si odpočinul jak on, tak zvířata.

Navíc nesměl odbočit z cesty, což značilo další potíže. Cesta poníž jeli, byla příliš úzká a nacházelo se na ní příliš mnoho cestujících. Kteří kočáru dokázali jen tak tak uskočit. Proto se stalo běžným pravidlem, že se za kočárem neslo spoustu nadávek od těch, co šli po svých. Nicméně kočí věděl o, co oni ne. Jeho pán musel na rychle opustit domov, a nyní jel zpátky, protože jeho žena začala nečekaně rodit. A podle pánova ustaraného výrazu muž prostého původu pochopil, že spěch je na místě. Proto znovu práskl bičem.

Uvnitř kočáru se mezitím odehrával vnitřní souboj budoucího otce. Před pár hodinami se nacházel u krále, u něhož se musel zastavit kvůli novým příkazům a kvůli tomu, že bude muset nastoupit jako jeden z generálů do vojska. Jejich panovník chtě nechtě musel vyhlásit válku jednomu království, které zaútočilo na jejich hranice a pokusilo se potupným způsobem král sesadit. V duchu svého vládce proklínal. Proč ho musel volat teď, když potřebuje být se svoji ženou? Ženou, která mu již za pár okamžiků porodí dítě. Již během těhotenství se objevovaly potíže, ale teď, když v ruce třímal zprávu od posla, mu bylo jasné, že porod lehce neproběhne. Nejděsivější na tom bylo, že měla rodit až za půl měsíce. Ale uklidňoval se tím, že v této době byly předčasné porody běžné, ještě častější však bylo, že ne vždy končily dobře.

Proto tak bezohledně hnal koně. Proto ho nezajímalo, že svým spěchem možná někoho zraní. Staral se o jediné. Chtěl se co nejdřív dostat k ženě. Celou dobu jej totiž pronásledovala jediná vize- Žena ležící ve velké kaluži krve s očima obrácenýma v sloup a porodní bába třímající mrtvé dítě.

Stará žena byla skloněná nad postelí a snažila se přivést na svět dítě, které bylo v děloze své matky obráceně. Porodní bába se jej pokoušela obrátit, ale po pár marných pokusech toho nechala. Nechtěla maličkému ublížit ještě víc. Už takhle hrozilo, že bude mít poškozený mozek díky nedostatku vzduchu. Vrhla rychlý pohled na pomocnici, která rodičce utírala orosené čelo a snažila se jí mluvením aspoň trochu uklidnit.

Další pohled věnovala zamračené obloze a sílícímu větru. Doufala, že manžel rodičky přijede včas a rozhodne se správně. I když, jaká volba byla z lidského hlediska správná? Ona sama by dala přednost matce. Už z toho důvodu, že dítě ještě plně nedokázalo pocítit touhu po životě. Ano, mělo už vyvinutý cit, ale pořád tu bylo ještě ale. Kdo vlastně ví, co může a nemůže cítit nenarozený človíček? Kdo má právo rozhodovat o jeho usmrcení? Nicméně pokud dojde na nejhorší, bude se muset rozhodnout. A koho zvolí? Dítě či matku? Matku či dítě? Po zkušenostech, které měla s těmito těžkými porody, radši zachraňovala rodičku. Věděla, že se opakuje, ale měla k tomu důvody. Hladomory, mor, války, tyranie pánů a další katastrofy byly běžnou součástí jejich života. A malé bezbranné dítě jim k tomu nemohlo nijak pomoci a podle všeho nemocné dítě jim situaci nepomohlo zlepšit. Potřebovali silné jedince.

Během svých úvah dávala rodičce příkazy, které měly urychlit porod, ale nic nešlo tak, jako obvykle. Proto se obrátila na svoji pomocnici, která právě ždímala látku.

"Marie, věž ven a zjisti, jestli už pán dorazil. Stráže na hradbách by snad mohli být informovány lépe, než já." Mladší žena přikývla, odložila hadr a zanechala porodní bábu samotnou o samotě. Ta počkala, až klapnou dveře a obrátila se na vyčerpanou rodičku. Žena na posteli křečovitě svírala prostěradlo, leskla se potem a ztěžka dýchala. U dolní části jejího tělo bylo obrovské množství krve a k tomu porodní bábu děsil pohled na dítě. Zvažovala, co udělá, aby ani jednomu neublížila. Znala několik metod, ale všechny byly příliš nebezpečné. Pokud by je použila, mohla by dítě zdeformovat anebo mu nějak jinak ublížit. Jestli-že dítě nemůže obrátit, pokusí se jej aspoň vytáhnout dřív, než mu nedostatek kyslíku poškodí mozek.

"Paní, musíte zatlačit ještě víc, díky tomu budeme moct dítě rychleji dostat ven a váš porod se tím urychlí."

Budoucí matka se zhluboka nadechla, nadzvedla na loktech a pohlédla bábě do očí: "Já...už nemůžu. Bolí to čím dál víc a nevím, jestli mám ještě v sobě nějaké síly na to bojovat. Navíc bych byla raději, kdybys zachránila to malé. Už jen z toho důvodu, že se může jednat o mužského potomka."

Porodní bába zakroutila hlavou a bezmocně rozhodila rukama. Jestli-že by jednala proti matčině vůli, popravili by ji. Když však viděla to obrovské množství krve, bylo jí jasné, že se zřejmě nepodaří zachránit ani jednoho. Pořád však mohla doufat v zázrak.

"Pane Bože, dej, ať se mi podaří nemožné." Zašeptala a sklonila se nad rodičku.

Déšť, vítr a blesky nemohly šlechtici zabránit tomu, aby se dostal domů. Kočí mu před chvílí oznámil, že již obrysy jeho panství. Ucítil náraz a došlo mu, že zvířata byla nucena zvýšit svoji rychlost. Byl překvapený, že jsou toho ještě schopná. Jakmile projeli bránou, nečekal, až mu sluhové otevřou, ale jako blesk se vřítil na nádvoří a potom zamířil do jeho ložnice za manželkou. Děsil se nejhoršího a ticho, které zde panovalo, ho v tom utvrzovalo. Schody bral po dvou. Než stihl vrazit do pokoje, mu vyšla vstříc zakrvácená a vyčerpaná porodní bába. Z jejího výrazu nedokázal nic vyčíst, proto ji pokynul, ať mluví.

Bylo vidět, že zaváhala. "Můj pane, je mi líto, ale podařilo se mi zachránit jen vaši ženu. Dítě se sice dostalo ven, ale udusilo se. Navíc se obávám, že i vaše paní nemusí přežít několik následujících dní, protože porod ji připravil o mnoho sil."

Muž se opřel o zeď a zavřel oči. Ztěžka oddechoval, přemýšlel. Přemýšlel o tom, proč dal přednost povinnostem předtím, než aby trávil nejdůležitější okamžiky se svoji rodinou. Pro vždycky musí zvítězit jeho zpropadená touha po uznání? Vždyť málem přišel o ty, které miloval. Málem, vlastně ho Bůh připravil o dítě. O dítě, které se mělo stát jeho dědicem. Bude mít sílu tyto útrapy podstoupit ještě jednou? Co když se historie bude opakovat a nebude schopen zajistit přísun nové krve, která by dál hrdě rozšiřovala pověst jeho rodu...

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Nová krev p.d. 24. 11. 2011 - 19:23