Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

p.d.: líbí se mi zapojení všední skutečnosti do poezie. netrpím takovým tím přesvědčením, že poezie má být něco vysokého a mimo chápání a psát jen o něčem vysokém.. líbí se, že ses tam nevyhnula i internetu.. ale když už je to tak civilní, navíc i nerýmované, tak mě tam trošku občas ruší ten slovosled. v rýmované básni to beru, nějak člověk ty rýmy nahnat musí, ale tady mi to přijde zbytečné a zbytečně to stáhne pozornost na formu na úkor obsahu.

---
paccia-domna.blog.cz