Pohled z okna

6. prosinec 2011 | 17.09 |

Sedíš sám v panelovém domě, třetí patro uprostřed kukaně,
denně vídáš lidi na chodníku, někteří tu chodí každý den,
jiní jenom projdou, zmizí a vícekrát se nevrátí.
Sám sebe se ptáš, zda ten shon, zda ten život venku je sen
či noční můra?

Pátráš v mysli po odpovědi,
jenže té však nikde k nalezení není.
Hledání na internetu ti nepomůže,
musíš vyjít ven anebo se naučit hádat v jejich tvářích.

Jsou to lidé, mají emoce, i přestože se zdají vzdálení.
Podívej. Tam, tam na té cestě stojí stará paní,
zřejmě babička a kárá toho chlapečka.
Nevíš proč?

Podívej se blíž a uvidíš.
Hledíš na chlapečkovu levou ruku, kterou k hrudi tiskne si.
Z té ruky vyčuhuje jakási hračka, zřejmě plastový vojáček.
Možná i dřevěný. Co ty víš?

Už dochází ti, proč babička chlapce hubuje?
Stačí blíž zkoumat, nejenom přehlížet a brát je jako temné stíny,
které přijdou a zmizí.

Hle, slečna vycházející z domu.
Již z dálky cítíš vůni parfému, užasle hledíš na její sváteční oblečení.
Na krásné šaty z hedvábí, ne lesklé, do drdolu sčesané vlasy
a na ni třpytky.

Kam kráčí? Že by dnes měla maturitní ples
a musela jít dřív kvůli přípravě?
Vždyť je pravé poledne.
Pohled přesuneš dál.

Po zelené trávě běží štěně právě.
Za ním vlaje červené vodítko. Vida, fenka.
Po jindy zamračené tváři ti přelétne úsměv.
Ten vzápětí vystřídá pobavení,
neboť za štěňátkem dítko letí.

Rychlost však nevydrží, spadne a pláč spustí.
Za ním se vyřítí udýchaná maminka,
Tvář má zrudlou námahou, přesto však úsměvem pokrytou.

Dítě pláče, fenka po trávě radostně skáče
a holuby svým štěkotem vyhání.
Maminka se nad dítkem skloní, tvářičku pohladí, utěší,
a potom společnými silami fenku zase chytí.

Chápeš již ten klam? Cítíš se sám,
ale přesto jsi pořád obklopen lidmi.
Budeš si to pamatovat pro příště?
Čtyři stěny vždy neznamenají naprosté odloučení od shonu zvaného život.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pohled z okna p.d. 07. 12. 2011 - 21:28