Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

p.d.: já blokuju u sebe, protože když otevřu hlavní stránku blogu a tam mám oznam, že mi někdo napsal komentář - a potom se z něj vyklube s odpuštěním debil, tak mě to akorát naštve, takže blokuju... ale u cizích tohle odpadá, tam se hádám ráda, když mám náladu. tihle jsou pro mě zábavní, protože dokážou vymyslet argumenty a perspektivu, která by mě nikdy nenapadla a nad kterou člověk může zůstat stát jen s otevřenou pusou... kdysi jsem tyhle lidi na svém prvním blogu řešila, ale nikdy to nikam nevedlo, takže je beru spíš s nadhledem. pobavím se, ale neurážím se, a jakmile odejdou, tak jsou prostě pryč. žádná hořká pachuť, žádné nervy, prostě nic...