Dryáda

10. prosinec 2011 | 14.46 |
› 

Zajímavé je, že první pohádka, kterou jsem psala pro projekt Edith Holé, a která vyjde v prosinci v souboru pohádek Pohádky pro Kulíšky mi šla napsat velmi rychle, ale tahle mi dělala problém a v podstatě se zřejmě nejedná o pohádku. 16. prosince 2011 se bude konat křest knížky Pohádek pro Kulíšky. Budu tam, zatím se vše domlouvá, takže se to může ještě změnit. Ale již jsem domluvená s Temnářkou, Makinkou a Monicou Otmillli. Pak jsem zvědavá, kdo všechno z autorů pohádek, které v knížce vytiskli, dorazí na sraz. A těším se jako malá.

DryádaMarion běžela po cestičce a doufala, že alespoň lesní klid a ticho na okamžik smyjí její starosti. Každý den se opakovala tatáž situace a zatím pro ni nenašla řešení. Jediným chvilkovým impulzem, jenž na chvíli zalepil onu prázdnotu, kterou cítila, byl bezhlavý útěk do lesa. Už jako malé děvče milovala tajná lesní zákoutí, ráda objevovala nové mýtiny či hrozivě vypadající jeskyně a domýšlela si k nim strašidelné příběhy, které však měly vždy šťastný konec. Nikdy nenechala své postavy zahynout krutou smrtí. Alespoň v této snové iluzi zvítězilo dobro nad zlem. Láska nad chamtivostí.

Tentokrát se vydala užší cestou, která se v určitém úseku rozšiřovala a zavedla návštěvníky hlouběji do lesa, kde se pak objevila nádherná mýtina. Pokud se Marion chtěla schovat i před zvěří, pokaždé vylezla na staletý buk, který stál uprostřed mýtiny a ze všeho nejvíc připomínal vojáka, uprostřed prázdného pole.

Netušila proč, ale pokaždé, když přišla do lesa, tak cítila, jak ji někdo neviditelný objímá a dává ji tím najevo, že je s ní. I přestože byla všechna lesní zvířátka schovaná, jen občas spatřila na stromech veverku či zajíce utíkajícího přes pěšinu anebo datla dávajícího všem najevo, že on je tu pánem, tak tu cítila přítomnost něčeho většího. I když...zase nepopsala správně ten pocit. To teplo, které ji obklopilo pokaždé, jakmile se ocitla v blízkosti stromů. Jako by žili vlastním životem. Někdy se stalo, že zahlédla, jak z kůry vyčuhuje zářivá ručka pokrytá zlatými světýlky.

V ten okamžik musela potřást hlavou a zamrkat, aby se utvrdila v tom, že nesní. Nesnila. Ono zjevení tam stále bylo. Ale hned, jak si ji všimlo, zmizelo.

Povyskočila si, aby nějak dala najevo svoji dobrou náladu. Tu tam byly všechny starosti. Jen škoda, že tohle opojení netrvalo dlouho. Marion právě dosáhla 17 let, tedy věku na vdávání a její matka už sháněla vhodného manžela. Vzhledem k tomu, že pocházela ze zámožnější rodiny, musela se podřídit. Jak záviděla služkám, které si mohly manžely vybírat a nikdo si je nebral jen pro jejich majetek. Moc dobře věděla, že je tohle její chápaní zaslepené, jenže...kéž by i ona měla možnost volby.

Tentokrát se jen ukryla v mohutných kořenech a schoulila se do klubíčka. Do nosu ji uhodila vůně čerstvého mechu, nedaleko uslyšela zurčení panensky neposuvného potůčku, jehož voda dokázala pokaždé osvěžit. Marion zvedla oči, neboť opět ucítila něčí přítomnost. Tak moc si přála odhalit tajemství této mýtiny a zvažovala, jaký z bájných tvorů by to mohl být. Věděla o vílách, elementálech žijících v souznění s živlem, jímž vládli, skřítcích, kentaurech, vílách, najádách a mnoha dalších bytostí, jež nyní žili jen v pověstech vyprávěnými lidmi.

Marion nadskočila, když si uvědomila, že hledí do jasně zelených očí, které se na ni přívětivě usmívaly. Nespatřila v nich žádnou touhu někomu ublížit. I proto zůstala klidně sedět mezi kořeny stromu.

"Je neobvyklé, že člověk vyhledává pomoc u stromů. Myslela jsem, že žijete v přesvědčení, že na světě existujete jenom vy a není nic mezi nebem a zemí."

Hlas onoho stvoření byl melodický a připomínal zpěv mladých lidí v kostele, jenž se odráží od stěn mohutné budovy a vrací se ozvěnou zpátky. Zároveň v něm cítila jakousi neviditelnou sílu, která kdyby chtěla, dokázala by ničit. Nicméně jeho tvrzení ji donutilo k tomu, aby se bránila.

"To není pravda. Všichni nejsou stejní. Máme různé pověsti, staré příběhy, jež se předávají z generace na generaci a vyprávějí o tajemných tvorech. O bytostech s neuvěřitelnou mocí a roztodivnými podobami. Někteří lidem pomáhají, jiní jim škodí a existuje i taková skupina, která se o lidské pokolení nezajímá."

Marion si v duchu spílala, že z jejího hlasu zaznívá strach a nejistota.

"A do jaké skupiny...bys zařadila mne?" Stvoření se v polovině věty odmlčelo, jako by hledalo správná slova.

"Netuším, ale podle toho, jak na mě působíš, soudím, že kdybys chtěl, mohl bys mi už dávno ublížit."

Mýtinou se rozlehl hluboký smích plný veselí a dub, pod nímž seděla, se otřásl tak mocně, až na ní spadlo několik lístků. Nesundala je, bála se byť jen pohnout, aby nečekaného návštěvníka nepopudila.

"Chytré děvče," pochválil jí onen přízrak, jak ho v duchu nazvala. "Víš, jak správně volit slova a mluvit se starými bytostmi. Nicméně k tvému štěstí patřím k těm hodným, jak ty říkáš. Abych ti vysvětlila, kdo jsem, vezmu na sebe svoji skutečnou podobu."

Tak ta bytost je žena? Jak jsem se mohla tak zmýlit? To byly poslední myšlenky předtím, než se před ní začala zhmotňovat ona tajemná bytost. Podle všeho si schválně dávala na čas. Nejdřív se jí na hlavě objevily dlouhé vlnité vlasy, jež měly barvu jarního listí. Potom postupně nabývalo tvaru i její tělo. Prvně uviděla dlouhé štíhlé ruce a k jejímu úžasu zjistila, že žena má bílou místy stříbrnou pokožku. Vypadala jako víla. Na sobě měla krásné šaty čistě bílé barvy, které vypadaly jako hedvábí. Ty měla převázané zeleným opaskem jednoduchého tvaru bez ozdob.

"Nu? Už ses dost vynadívala?" Neznělo to káravě, ale Marion se přesto zastyděla.

"Omlouvám se. Já...nechtěla jsem vás urazit."

Zmlkla. Jak mám s tímto stvořením mluvit? Je to skutečně Dryáda anebo se jedná o jiný druh lesní víly? Svoje myšlenky však radši neřekla nahlas.

"Nemusíš se omlouvat. Vím, že ti na přírodě jako takové záleží a nechceš o ni přijít, ale také vím o tom, co tě čeká, proto mám pro tebe nabídku."

"Nabídku? Jakou?" Marion svírala v ruce pěst a uvědomoval si čím dál tim jasněji, že tohle setkání změní její osud.

"Vzhledem k tvým myšlenkám, které slyší celý les, domluvili jsme se se staršími, že ti ulehčíme tvoji pouť životem. Proto tě teď prosím, abys mě nepřerušovala. Jde v podstatě o to, že pokud se objeví někdo jako ty. Někdo, kdo není spokojený se svým životem a hledá únik, tak mu nabídneme místo mezi námi. Stala by ses jednou z nás. Dryádou, ale mohla by ses stěhovat ze stromu na strom, nebyla bys vázaná pouze na jeden, proto ty nejsi určená. Vládne ti energický duch, který nesnese okovy, proto ta nespokojenost s tvým údělem. Dávám ti na rozhodnutí pár dní, pak se sejdeme na témže místě ve stejnou dobu. Ale tentokrát z našeho setkání odejdeš jako někdo jiný."

Dryáda se na Marion podívala pohledem matky, která se vlídným a uklidňujícím vysvětlováním snaží své dítě přivést na správnou cestu. Zároveň v jejích očích spatřila jakési zvláštní světýlko. Něco jako jediná hvězda uprostřed temné oblohy.

Nicméně v hlavě se jí honilo spousty myšlenek, ale nejdůležitější pro ni byla volba. Duší se chtěla stát dryádou, odejít od toho všeho, zmizet od rodiny, která ji považovala jenom za zboží, které musí, co nejvýhodněji prodat, ale na druhou stranu nechtěla opustit někoho, kdo jí dal život, milovala ji se všemi jejími chybami a vychoval ji. Může tohle udělat? Má právo opustit ty, kteří pro ni dýchali. Najednou si uvědomila, že již dávno vyrostla z dětské naivity a jediné, po čem touží je svoboda. Bylo jí jasné, že tohle rozhodnutí mnoho lidí zraní, ale nemohla si pomoct.

"Ne, nepotřebuji čas na rozmyšlenou. Stanu se jednou z vás." Kde si v ní tahle rozhodnost najednou vzala?

"Jsi si tím jistá? Pokud vím, máš rodinu..." dokonce i dryáda vypadala překvapeně z jejího nečekaného souhlasu.

"Ne, jsem rozhodnutá." Tahle slova, rozhodnost s jakou je vyslovila, z ní sejmula pozemské starosti. Najednou už nebyla Marion, šlechtickou dcerou, kterou čekal jen předem domluvený sňatek. Ale stávala se z ní jedna část staletého rozlehlého lesa. Někdo, kdo nebude mít na starosti jenom sám sebe. Ale někdo, kdo má před sebou poslání.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Dryáda p.d. 10. 12. 2011 - 15:14
RE: Dryáda evi 13. 12. 2011 - 18:57
RE: Dryáda vivienne 29. 12. 2011 - 14:35
RE: Dryáda monica otmili 04. 02. 2012 - 10:37