Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

veruce: Inu mně ples jako odreagovací činnost opravdu nepřišel, štvalo mě na něm první poslední - od příprav po jeho uskutečnění, nakonec jsem řádně nasraná odcházela domů hned po našem "dokonalém" vystoupení. Uch nikdy víc...

Slečna není první ani poslední, komu všechno prochází. Lepší je to neřešit, u nás takových bylo taky dost, tak jsem ve čtvrťáku strávila taky víc času flákáním doma než ve škole