Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

p.d.: no, my půlnočko sečvičovali až těsně před plesem. vypadalo to trapně. než se přikulila půlnoc, část lidí se ožrala a nehrozilo, že by byli něčeho schopni. jedna otrava alkoholem z nešťastné lásky jako bonus. po půlnoci jeden spolužák vystrkoval nahý zadek z balkónu do sálu... půlnočko BYLO tak trapné, jak jsem si představovala. z tančení s učiteli moc nebylo, zůstala jen naše třídní a ředitel (nebo zástupce, už nevím), takže se mi to vyhnulo. tančení s rodiči se nekonalo, pže táta nejel (nesnáší tyhle akce, já jsem po něm ). měla jsem tam příbuzné, ti s sebou vzali známého. byl to dement a překousl mi kytku, co jsme dostávali spolu se šerpou. ale nakonec ten pitomej ples taky skončil a mohli jsme k matuře