Jeden život končí, ...
druhý začíná...

Oko písaře se ve mně skrývá,
v temnotě půlnoční hraje báseň má.

Plameny olizují papír můj,
brk jen hbitě mrská,
pouze svit vesmíru mě může zastavit...

jarmik: Myslím, že je to jen varianta obecného psychologického jevu: věcí, lidí, čekohokoliv si každý z nás začně opravdu vážit, až když je ztratí.