Jeden život končí, ... druhý začíná...
Oko písaře se ve mně skrývá, v temnotě půlnoční hraje báseň má. Plameny olizují papír můj, brk jen hbitě mrská, pouze svit vesmíru mě může zastavit...
Tato povídka byla psána na přání oné spolužačky, která taktéž vede blog. Nakonec z toho vznikla trochu víc idealizovaná situace.
Další rok stará povídka
Jedná se o povídku z minulého roku, kterou jsme zároveň použila jako slohovou práci.