Rozhovor 2 - Awia

25. říjen 2011 | 10.06 |

Odkaz na blog Awii

Edit: Jedná se o starší rozhovor. Od doby, kdy proběhl tato autorka úspěšně odmaturovala, nastoupila na vysokou a dál se věnuje psaní. Zárověň její rukou vznikají nádherné kresby.

Za prvé: Tvůj blog je takovou směsicí všeho. Máš zde svoje oblíbené knihy, filmy, tvoji tvorbu, diskuze a mnoho dalšího. Jak ses vlastně dostala k blogování?

Jaj, tak to je dlouhá historie. Řekněmě, že jedna kamarádka měla blog a já se začala o svět blogování tak trochu zajímat. Pak jsem si řekla, proč to taky nezkusit a tak vznikl můj první blog. Jeho název si už nepamatuju. Ale byl to takový ten typický holčičí blogísek se spoustou celebritami a hlavně jsem tou dobou byla zblázněná do jednoho seriálu, což taky udělalo za své. Začátky jsou hold začátky. Ale poučila jsem se a začala odznova. Několikrát a nyní jsem tam, kde jsem.

Za druhé: Udivuje tvoje pečlivost s jakou píšeš články. Jakou atmosféru si musíš vytvořit, aby si mohla literárně tvořit?

To je podle toho co píšu. Když píšu "normální" článek, tak většinou píšu pod dojmem nějaké události. Takže tam atmosféru nenavazuju, ale když pak píšu povídku, tak to je něco jiného. Musí mě to zkrátka chytnout. Nemám na to nějaký vyložený recept, takže jsou potom mezery mezi jednotlivými kapitolami dost rozdílné (od dvou dnů po jeden měsíc). Vážně nevím, jak to popsat. Najednou vím, jak pokračovat, tak rychle píšu, abych to nezapoměla. :D

Za třetí: Pokud vím, tak také ráda maluješ a dost často své obrázky zveřejňuješ u sebe na blogu. Jaký byl tvůj pocit, při uožení prvního obrázku? Jak si se k této činnosti vlastně dostala?

Už odmala jsem hrozně ráda kreslila, ale pak mě to nějak přešlo.

To bylo v takové sedmé-osmé třídě. Nejvíc mě štvalo to, že když už u nás na škole nějaký můj obrázek vyhrál, nikdy to nebyl ten, který se mě osobně líbil. Nejčastěji ten, který se mi líbil nejméně. A pak byly také jiné zájmy. Do druháku jsem si teda dala pauzu, ale potom to začalo nanovo. Zamilovala jsem si mangu a její styl a navštěvovala různé stránky fanoušků a tam viděla spoustu fanartů. Hlavně díky pravidelnému navštěvování stránek Kobylky /www.kobylka_v_pyzamu.bloguje.cz) jsem znovu pocítila chuť kreslit. Po dlouhé době jsem tak vzala tužku do ruky a bylo to.

U prvního obrázku jsem měla dost rozporuplné pocity. Ten, co mám teď na blogu nebyl úplně první, ale taky by se tak mohl počítat. Hlavně jsem s napětím čekala na první komentář. Potřebovala jsem vědět, jestli se to někomu líbí, nebo je to naprostá kravina. S překvapením shledávám, že se moje obrázky většinou líbí. U mě to vydrží nějakých pár dní a pak už na nich začínám vidět chyby. Nejsem kdovíjaká umělkyně. Ani se tak necítím. Kreslení je pro mě zábava a takové to správné odreagování od všeho ostaního.

Za čtvrté: Dalším tvým koníčkem je Manga a zatím ses zmínila ve své rubrice o Bleach a D. Gray – man. Z jakého důvodu tě Manga okouzlila?

Mě ten styl přitahoval už jako malou, ale to jsen nevěděla, že se jedná o mangu a na čas na to úplně zapoměla. Občas narazila na nějaké anime, ale nijak zvlášť mě to nelákalo. Ale o minulých prázdnínách jsem bývala vzhůru dlouho do noci a kdžy už nebylo coby, pustila jsem si televizi a na jetixu vždycky dávali nějaké anime. Tou dobou jsem se začala dívat i na naruta. Nejdřív přišlo anime a o něco později i manga. Naprosto mě na ní uchvacuje (je to správně?) styl kresby a také to, že je sice černobílá, ale vůbec jí to neubírá na kouzlu. Spíš naopak. Příjde mi to mnohem lepší, než americké komiksy.

Za páté: Já tě mám uloženou v paměti jako Awiu, ale málokdy si uvědomím, že články zveřejňuješ pod nickem katHys. Jak si k němu přišla?

Heh, tak to už si moc nepamatuju. Nejdřív jsem používla nick jako normláně Awia, ale pak se mi to přestalo líbit. Chtěla jsem něco, kde by byl kousek z mého jména, tak jsem vymyslela tohle. Částečně jej používám také proto, že je to můj nick na deviantARTu. Na blogu jsem o tom myslím někdy psala, ale už si to moc nevybavuju. Na některé věci mám prostě krátkou pamět. Ale nejčastěji tento podpis používám ke svým obrázkům. Nebo jakýkoli jiný paztvar jména Kateřina.

Za šesté: Vzpomínáš si na své oblíbené seriály, filmy z dětství? A u kterého z nich si ztrávila nejvíce času?

:D To je krásná otázka. Samozřejmě, že si vzpomínám. Tak největším favoritem býval Krteček, jehož jsem naprosto hltala, i když tedy víc v knižní podobě, ale pár dílů jsem s ním taky viděla. Potom to byly My Little Pony. Měla jsem hrozně ráda koně a tam jsou poníci, takže proto. Bohužel jsem nikdy neviděla všechny díly. Potom mám jistý výpadek, protože si na nic nemůžu vzpomenout. Asi jsem tolik nesledovala televizi. :D Co si vybavuji jako další je až období telenovel, které jsem začala sledovat společně se sestrou. Možná, že právě díky tomu, že jsem na ně takového neměla čas, tak jsem u toho dlouho nezůstala a teď se na nic takového nedívám. U filmů výtěžily zvířátka, takže samozřejmě 101 dalmatinů, na které se vždycky ráda podívám. Potom klasika v podobě Popelky. Na víc si teď nevzpomenu. Nejspíš to bude zapříčiněno tím, že se poslední dobou na televizi moc nedívám. Ohledně filmů u mě není nic moc zajímavého. Jenom jsem si teď vzpoměla, že jsem se hrozně ráda dívala na Pokémona. Dokonce jsem kvůli němu vstávala každý den v šest, abych ho stihla.

Za sedmé: Ví tvá rodina o tvé blogové činnosti? Nediví se občas, kolik času trávíš ťukáním do klávesnice?

:D Dobře položená otázka. Kromě sestry nikdo neví. U nás se na takové ty důvěrnosti mezi rodiči a děmi nějak nehraje. Ale ani u sestry to není nijak alarmující. Sice ví, že nějaký blog mám, ale tak nějak pochybuji, zda zná jeho adresu. Z mého okolí ví o blogu jenom jeden jediný člověk (tím je Kikulka), jinak nikdo. Nějak nemám potřebu, abych se s tím ostatním svěřovala. Taky se nikdo neptal ... Jsem docela ráda, že mám takový svůj malý tajný koutek, kam mi "nikdo" nelozí.

Ale s tím psaním se diví. Spíš než že něco píši na blog, tak když se pustím do povídky. To jsou potom otázky tipu zda náhodou nepíšu romány. Málokdy mě přistihnou na blogu.

Za osmé: Pokud vím, studuješ na gymnáziu. Mohu se zaptat, jakého je zaměření a zda chceš jít poté na vysokou školu? Hádám, že spíš půjdeš směrem k humanitním vědám, neníliž pravda?

Hádáš naprosto správně. Matematika, fyzika, chemie a takovéto věci mě absolutně neberou. Ne, že by to nebyly zajímavé vědy, ale ... nerozumím jim a jsem ráda, že vím na koho se v tom případě mám obrátit. Studuji na Slovanském gymnáziu (myslím, že toto si mohu dovolit prozradit) a jsem jazykového zaměření.

Chtěla jsem jít na humanitní, ale třída se neotevřela. Bohžel se s jazyky dost peru, i když to tak možná na první pohled nevypadá. Hlavně s agličtinou to bylo dost nahnuté. Ale vyřešilo se to a prozatím je vše v pořádku. Moje další studia jsou dost spournou otázkou, protože v tomto ohledu dosti tápám.

Pro začátek vím, kde studovat nebudu, takže vybírá se z toho zbytku. Ale baví mě jazyky, i když mi nejdou a taky dějepis. I když si nedokážu představit, že bych studovala historii. Hodně mě láká psychologie, ale tam je dost nápor, takže zde je otázka, zda by mě vůbec vzali.

Za deváté: Nuže, a co tvoje sny týkající se cestování. Máš nějakou zemi, kterou bys chtěla procestovat křížem krážem? Je jenom jedna, či jich máš víc? A proč zrovna tyto země?

Jak ty vždycky víš, na co se máš zeptat? Mým snem je navštívit spoustu zemí. Téměř bych procestovala svět. Pokud zůstaneme u Evropy, tak to jsou Velká Británie, Itálie, Španělsko, Řecko, ale i takové Rakousko, Švýcarsko, Norsko, Holandsko ... každá má co do sebe a jsou tam spousty zajímavých věcí, které mě tam lákají. Vždy se jedná o něco jiného. Když půjdu dál, tak by to byl Egypt, kam chci už hrozne dlouho.

Pyramidy mě vždy přitahovaly a chtěla bych je jednou za život vidět. Zajímavá je pro mne i svým způsobem Indie, potom Čína (obzvlášť Velká čínská zeď) a Japonsko (to především pro své tradice). Dále Austrálie, Kanada, Kuba, Jižní amerika celkově. Jediné co mě vážně neláká je Rusko a USA. Na konec si nechám můj největší sen a tím je Nový Zéland, který miluju pro jeho přírodu a jednou bych se tam chtěla přestěhovat. Vím, nesplnitelné, ale přece ... vždycky říkám, že by stačilo vydělat jen na letenku tam.

Za desáté: Asi ti udělám radost, ale dostali jsme se nakonec našeho rozhovoru. Chceš něco dodat a popřípadě vzkázat novým čtenářům Tvého blogu?

Tak především doufám, že se jim u mě bude líbit, zanechají nějaký ten komentík a někdy se tam zase vrátí.

Taky bych je chtěla nalákat na mou povídku Blue Eyes a budu vděčná za každý komentář či kritiku věnované tomuto tématu. Co dodat víc? Snad jen, že se těším na každého nového návštěvníka.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře