Seznamování přes blogy a facebooková přátelství

Ach, jak nestálé vztahy jsou ty, které se neudržují a jedná se o dobře známé jednorázovky. Jedno setkání, během něhož si o člověku uděláte obrázek. Myslíte si, že jste jej poznali a můžete jej odsoudit. Zahodíte klíč a dál se nezajímáte. Přesto jste však předtím tak rádi četli jeho články, denně jste čekali na jeho nové postřehy a těšili se na okamžik, kdy se s tebou osobou setkáte. Hezká pohádka se smutným koncem, viďte? Jenže, jde o realitu, kterou vidím okolo sebe. Blogeři dost často pocházejí z různých koutů naší země, nemohou se stýkat tak často a časem je internetový človíček omrzí. Hledají způsob, jak se jej jednoduše zbavit. Vyškrtnout ho ze svého života a jít dál. Vždyť už se s ním jednou setkali, posoudili a odsoudili. Proč tak pesimisticky? Sama nemám ponětí. Proč řeším něco, co mě prozatím nepotkalo?

Výhodou u těch, které čtu je, že si většinou hodně dlouho píšeme přes chat na facebooku, přes icq, někdy přes skype, a pak teprve, když zjistím, že jsme si navzájem sedli, jsme ti, za něž se vydáváme, určíme místo a jdeme vstříc neznámému. Ono něco jiného je si psát přes různé sociální sítě, a pak se vidět ve skutečnosti. Ach, jak zvláštně to zní. Internet vs. realita. Kdo z koho? Jaká verze se ukáže býti věrohodnější?

Díky blogu znám zajímavé osůbky, které mi aniž by o to asi stály, vstoupily do života víc, než někteří, které znám od svých dětských let. Vědí o mně první poslední a chápou mě lépe, než spolužáci ze základní školy, kteří mi většinu času dělali ze života peklo, díky mé vrozené vadě. Ale to už je minulostí. Jsem po 12 operacích a vedu jakž takž normální život. Nebudu vás zatěžovat tím, co mi bylo, o tom článek není a už jsem se o tom kdysi zmiňovala. Seznam lidí, s nimiž jsem se setkala, strávila příjemné chvíle a mnoho propovídaných hodin. Zajímavé je, že se s nimi dosud vídám, někdy se nám dokonce podaří sejít. Ale tyhle srazy jsou minimální, neboť mnozí jsou z různých koutů ČR. Třeba Awia, Miselle, Lúmenn, Leonyda...

Jednodušší setkávání mám s takovou Astinkou, Nel-ly, Malým růžovým (jedná se o dívčinu s úchylkou pro růžovou), s některými jsem dokonce strávila prázdniny v Chorvatsku (Astina, Abigail, Kaitlin, Malá růžová a Astinina maminka), nezapomenutelný to týden.

Nedílnou součástí těchto setkání jsou rozpaky a počáteční váhání. Sice si s těmi lidmi již dlouho píšete, ale pak, když se s nimi konečně setkáte, nastane ono pověstné trapné ticho. Ale díky tomu nahoře se najdou tací, kteří jej dokážou rychle porušit, a pak už nám huby jedou 8D).

S internetovým seznamováním souvisí i pověstný facebooku. Díky němu můžete udržovat vztahy na dálku, víte o těch lidech první poslední, denně máte přesný soupis toho, co kdy, kde a v kolik dělali a občas vás napadá myšlenka, proč některé v tom obličejovém seznamu máte. Jde mi především o spolužáky. Asi to moc řeším, ale dřív jsme si k sobě nemohli najít cestu, nebylo to zrovna ideální, a teď najednou se začnou lísat. Jako kočky, které přijdou, když chtějí, a pak zase odejdou. Když si je tzv. odstraníte z přátel, přijde vám zpráva, proč tak činíte. Vždyť jsme si tak dokonale rozuměli a já jen užasle zírám a nemám slov. Když nepotvrdíte jejich požadavek o přátelství, opět jste zahrnuti výčitkami. Ostatně, jedná se o moji hloupost, nedokážu říct ne, a potom toho lituji. Teď už mám seznamu (taky vám to zní tak divně?) jen ty, kterým věřím. Kteří pro mě něco znamenají, a nejedná se pouze o pouhou formalitu. Výhodou facebooku je možnost zablokování informací, které si hlídám. Střežím a pustím tam jen málokoho. Jsem proto paranoidní? Možná, ale mám díky tomu mnohem klidnější život.