Jeden život končí, ... druhý začíná...
Oko písaře se ve mně skrývá, v temnotě půlnoční hraje báseň má. Plameny olizují papír můj, brk jen hbitě mrská, pouze svit vesmíru mě může zastavit...
Omlouvám se za nadpis, vím, že zní hrozně, ale momentálně mě nic lepšího nenapadlo.
Kupodivu se nejedná o starší článek, ale text, kterým reaguji na téma týdne na blog.cz a na nedávnou hádku s jistou slečnou a jejím tajemným přítelem na blogu Abyss.